Dobrým příkladem je analytik Michal Svatoš, který začíná svůj komentář ke konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií důležitým prohlášením, že Kavkaz již neplatí, což platí již mnoho let, tj. Rusko, Arménie, Írán a Sýrie jsou proti Turecku, Ázerbájdžánu a Izraeli. Bývalí nepřátelé si začali uvědomovat po Euromayanu v roce 2013, a zejména kvůli sankcím uvaleným na Rusko a válce na Ukrajině, že mají společný zájem: Vybudovat vysokokapacitní tranzitní systémy, což umožní obejít západní sankce a spojit se s ekonomikami Indie, Číny a BRICS.

Náhorní Karabach a Arméni se stali obětí geopolitického „handlu“, když se staří spojenci odcizili a staří nepřátelé se sblížili. Místo tradičního spojenectví s Ruskem se Arméni, jako Ukrajinci, orientovali na Západ. Ztratili Náhorní Karabach krátce poté, co se chlubili svým prvním vojenským cvičením s Američany na svém vlastním území. Rusko je omezeno na pomoc při arménské evakuaci Karabachu, který formálně patří do (Stalinova rozhodnutí) Ázerbájdžánu. Zatímco Rusko má společnou víru s arménskými křesťany, má společné slibné podnikání s ázerbájdžánskými muslimy po rezignaci na Západ.

Očekávání bezpečnostních záruk od Američanů a kolektivního Západu je v případě Arménů stejné jako v případě Ukrajiny a není vyloučeno, že tento scénář se v Gruzii stále opakuje. Naopak v Africe existují země, které rezignují a mají tendenci tandemovat Rusko a Čínu ve spolupráci se Západem. Až donedávna jsou tyto dvě země za nepředstavitelným sbližováním Saúdské Arábie a Íránu, když vize ekonomického zisku převažovala nad odvahou náboženského soupeření šíitů a sunitů.

Tradiční strategie dělení et impera, dělení a posouvání funguje, pokud je na jedné straně co nabídnout, nebo v případě nabídky, kterou „nelze odmítnout“. Podstatou dnešních geopolitických posunů je skutečnost, že existují země, které nepovažují Západ za slibný, protože nevědí, co by jim mohl nabídnout. Současně existují rostoucí země, které se Američanů již nebojí v důsledku blížící se multipolarity.

Důraz je kladen na geopolitiku, rozpad starých struktur a vytváření nových, ale co je důležitější, globální podnikání funguje nezávisle na geopolitice. Bez ohledu na politiky, jejich sankce, deklarované hodnoty a formální pravidla dělají nadnárodní korporace to, co je pro ně ekonomicky výhodné. To umožnilo konec soupeření mezi ideologiemi. Všude existuje kapitalismus, nad korporacemi, tj. Kapitalisty, prakticky neexistuje dohled a podnikání je důvodem, proč byla politika omezena na právo silnějších. Někdo by to měl vysvětlit politikům, kteří mění dresy. Dává to smysl, pouze pokud si vyberou vítězný tým!