Nešikovnosti českého prezidenta využil bývalý a zřejmě i budoucí slovenský premiér ve státnické předvolební řeči, ve které připomněl, že za příspěvek k dobrým česko-slovenským vztahům dostal nejvyšší české státní vyznamenání Řád Bílého lva, píše publicista Ivan Hoffman v komentáři na slovenském webu Pravda.sk.

I po třiceti letech od rozdělení republiky platí, že to, co mají Češi a Slováci společné, není politika, ale děti. Kromě společné minulosti je nám navíc souzena i společná středoevropská budoucnost. Zda přežije EU, je ve hvězdách, ale to, kde žijeme, a kdo jsou naši sousedé, je jasně dáno.

Ivan Hoffman: Svět je v pohybu

Mimořádný český zájem o volby na Slovensku měl dvě příčiny. První byl strach českého mainstreamu, že vyhraje národně orientovaný Fico, druhou byla obava významné části české veřejnosti, že Slovensko ovládnou progresivci orientovaní na Brusel. Že se v oslavujícím volebním štábu Směru zpívala kromě slovenské hymny i hymna česká, je stejně emotivní moment, jako když se v Praze na Václavském náměstí při protivládních demonstracích zpívá hymna slovenská. Kdyby slavili progresivci, zřejmě by se nezpívala ani hymna slovenská, protože v zájmu Bruselu určitě není, aby Slováci, a národy obecně, ožili.

Zažitou představu, že dobré vztahy mají v náplni práce politici, má asi na svědomí praxi, kdy se k sobě chovaly družné slovenské a české vlády a prezidenti bez ohledu na politickou příslušnost. Pravicové a levicové vlády se střídaly, ale srdečné vztahy zůstávaly. Pikantní přitom je, že dobré vztahy mezi sebou měly i poslední vlády, které zájmy svých národů ignorovaly, respektive ignorují a společně se přidaly k zástupné válce USA a Ruska prostřednictvím Ukrajinců. Slovenské volby byly i referendem o postoji k Ukrajině.

Navzdory masivní kampani na Slovensku progresivním liberálům většina voličů neuvěřila. Není to žádné překvapení, protože v celé Evropě se veřejné mínění odklání od progresivní agendy, která namísto prosperity přináší chaos a úpadek. Platí to pro ekonomicky sebevražedný Green Deal i naivní představu, že Evropa může zvládnout invazi migrantů nebo z ní dokonce profitovat. Veřejné mínění se odklání i od přilévání oleje do ohně na Ukrajině nebo od progresivní genderové agendy. Čeho je moc, toho je příliš, a ani v silách geniálního marketéra sedícího na hromadě eur a dolarů není prodat voličům politický produkt, jakým je místopředseda Evropského parlamentu, který se voličem odmění za zvolení „evropskými řešeními“.

„Evropská řešení“ je zvíře, které existuje pouze na papíře. V praxi je důsledkem progresivních nápadů ekonomický, civilizační a duchovní regres. Despekt Slováků k tomu „bruselskému zvířeti“ je pro Čechy důkazem, že se to dá a povzbuzením, aby při nejbližší příležitosti také volili zájem svůj: národní.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX