Ve zkratce jde o to, že se prověří sto tisíc teenagerů, z nichž se vybere čtvrtina těch, kteří fyzicky a mentálně přicházejí v úvahu. Z nich pak třetina nejschopnějších dostane povolávací rozkaz, ať už se jim to líbí nebo ne, píše v komentáři Ivan Hoffman na slovenském webu Pravda.sk.

Ve většině zemí Evropy byla povinná vojenská služba před časem zrušena a armády tvoří profesionálové. To je dobré, respektive ekonomicky výhodné řešení v mírových časech, kdy vojáci nejsou třeba. Jakmile si politici nadělají nepřátele a podaří se jim vyvolat válku, ukáže se, že profesionálů je do zákopů málo a vůbec nejsou levní. Profesionál, kterému dnes reálně hrozí, že ve válce přijde o život, požaduje při podpisu kontraktu vysoký rizikový příplatek, část profesionálů kvůli riziku kontrakt s armádou neobnovuje a případní noví zájemci raději volí bezpečnější civilní zaměstnání.

Pokud chtějí politici řešit konflikty silou, potřebují vojáky. A potřebují jich mnoho, protože jejich životnost se kvůli moderním vojenským technologiím významně krátí. Na Ukrajině se podle některých expertů životnost pěchoty v první linii nepočítá na dny, ale na hodiny. Příčinou jsou vedle dělostřelecké palby a bombardováni všudypřítomné drony, jejichž roje monitorují bojiště a likvidují vše, co se pohne.

Ivan Hoffman: Pozor na toxické diskutéry!

Starý postřeh o zbrojení z minulých válek stále platí. V budoucnu se šance přežít na bojišti sníží kvůli zapojení umělé inteligence a autonomních vraždících robotů. Pokrok prostě nelze zastavit. V čem jsou války stejné a v čem se ani v budoucnosti nezmění, je nutnost bránit vlastní území vůči postupujícímu nepříteli, respektive obsadit svými vojáky území nepřítele. V tom člověka drony nezastoupí.

V Evropě se schyluje k povinným odvodům do armády a k povinné vojenské službě. Současně Evropu čeká přechod ne na zelenou, ale na vojenskou ekonomiku. Ohrožením ze strany po zuby ozbrojeného Ruska se odůvodní společná obranná politika. O válce se nebude rozhodovat v jednotlivých zemích EU, ale v centru. Takový je trend, na jehož konci bude spálena země nikoho. Pokud se vůči politikům nezvedá odpor občanů, je to proto, že si válku neumí představit, a to ani tehdy, když už v jejich sousedství umírají vojáci po tisících a v televizi mohou přihlížet ruinám měst, kterými prošla fronta.

Naivně věříme, že u nás válka nakonec nebude, protože jsme si ji nezvolili. To, že s válkou nepočítáme, k jejímu odvrácení nestačí. Nepočítáme s lidmi, kteří válku chtějí. Politici, kteří se dnes tváří, že nepošlou naše vojáky do války, zítra řeknou, že bránit se útokům je vlastenecká povinnost.

Zkušenost obětí minulých válek je nepřenosná. Člověk, který celý život prožil v míru, pochopí, o co jde, až když ho zmrzačí granát. Ještě včera se kritizovalo strašení válkou. Dnes se straší před těmi, kdo chtějí mír. Zítra budou na mušce ti, co nechtějí zabíjet. Čas samozřejmého míru se rychle krátí, pokud tedy ještě nějaký zvýšil, dodává Ivan Hoffman.