Hranice mezi úspěchem a neúspěchem ve sportu i v politice bývá velice tenká. Může mít podobu jednoho bodu, jednoho gólu, jedné vteřiny nebo třeba dvou minut nastavení. Může mít podobu jednoho hlasu, jednoho mandátu, jedné volby nebo třeba nepovedeného vyjádření.
Přemýšlím nad tím, jak by vypadaly komentáře, kdyby zápas s Portugalskem nakonec dopadl 1:1 (a to vůbec nezmiňuji variantu 1:0). Umím si představit následující:
"Geniální Haškova strategie!"
"Češi pokořili Ronalda!"
"Česká pevnost slavila úspěch!"
Jen Ivan Hašek a jeho tým vědí, co chtěli hrát a zda hráli to, co chtěli.
Byla-li to hra na plichtu, málem jim to vyšlo. I když se na to nedalo dívat.
Byla-li to hra, která měla být jiná, než byla, výsledek tomu odpovídá. Pohled na ni nebyl nijak hezký!
Chci tím jen říct:
Máte-li vizi, nenechte se od jejího dosažení odradit dílčím neúspěchem. Obzvláště když máte vůli ji realizovat a odhodlání si cestu k ní odpracovat.
Máte-li vizi, ale nedodáte k ní vůli a práci, jste v lepšim připadě snílkem, v horším jen pouhým žvanilem. Ať tak či tak, ve svém důsledku poraženým.
Nemáte-li vizi, pak vůle je ztrátou energie a práce marněním času. Hledání viníka neúspěchu jinde, než v sobě je komické až tragikomické.
Ve fotbale (ve sportu) je to stejné jako v politice (v životě). Výhra je jejich přirozenou součástí stejně jako prohra.
Když víš co chceš a tvrdě na tom pracuješ, nakonec vyhraješ.
Můžeš i vědět, co chceš, bez vůle a práce k tobě výhra sama nepřijde.
A tak doporučuji počkat, jaký výsledek přinese příští zápas i příští volby. Jedna prohra, stejně jako jedna výhra nejsou ve sportu ani v politice až tak zásadní.
Podstatné je vědět, proč jsem prohrál, díky čemu jsem vyhrál. Podstatné je vědět, zda jsem propojil vizi s vůlí a prací.
Svým dětem znovu a znovu opakuji: 'Neposrat se z prohry! Nezblbnout z vítězství!"