Na srbských nepokojích je pikantní, že demokratičtí sympatizanti Srbska proti násilí, stříleli do oken volební komise, napadali její zaměstnance a podle televizní stanice N1 tito aktivisté srazili na zem a zbili i 70letého ředitele republikového odboru statistiky, píše publicista Ivan Hoffman v komentáři na slovenském webu Pravda.sk.

Když prohrají „populisté“, naposledy se to stalo v Polsku, ale před časem i v Česku, obejde se to bez povyku. Prohrát a respektovat výsledek voleb si žádá jistou noblesu. „Populisté“ si řeknou: „Škoda, ale není všemu konec a snad to příště dopadne lépe, až lidé zjistí, jak se dali progresivními liberály obalamutit a ožobráčit…“ Pro liberální aktivisty však volbami nic nekončí. Berou je pouze jako epizodu ve své svaté válce proti starému světu.

Západní progresivní ulice má v Srbsku jako záminku k protestu „dovoz zahraničních Srbů na volby autobusy do Bělehradu“. To mimochodem „znepokojilo“ i EU a OBSE. Historik Eduard Chmelár si všiml, že EU a OBSE kupodivu neznepokojilo, že progresivci na Slovensku sváželi na volby zahraniční Slováky vlaky, a ironicky pochybuje, že by pointa spočívala ve volbě dopravního prostředku.

Srbské volby ukázaly, že prezident Alexandar Vučič má na své straně většinu národa, který Západu nikdy nezapomene humanitární bombardování a rovněž nezapomene, že tehdy Rusko stálo na straně Srbska. Právě neochota Vučiče připojit se k protiruským sankcím brzdí přístupové rozhovory a integraci Srbska do unie.

To, že je Brusel alergický na politiku „jiných azimutů“, však není nutně pro Srby tragédie. Dnes už je každému jasné, že členstvím v EU se pro nové členy myslí členství na evropské periferii. V delším horizontu nevýhody převažují nad výhodami. Pokud se přístupové rozhovory zkomplikují, má Srbsko šanci, že se unie rozpadne dřív, než Srbsko pohltí a vytuneluje.

Zvláštní moment, který provází volby především právě v zemích na evropské periferii, jsou volební úspěchy liberálních, respektive protinárodních elit v hlavních městech. Nebude náhoda, že baštou liberálů jsou Praha, Bratislava, Varšava a v Srbsku Bělehrad. Důvodů takového stavu bude několik.

V hlavních městech bývá vyšší životní úroveň, a tedy menší důvod k nespokojenosti. V metropolích se navíc koncentrují elity napojené na bruselské peníze, a kdo spolupracuje, respektive kolaboruje se strukturami unie, logicky sympatizuje s chlebodárcem.

Nervozita liberálních progresivců po prohraných volbách nemá logiku, vzhledem k tomu, že země, kde liberálové prohrají, má i tak Brusel pevně pod kontrolou. Možná jsou však nervózní z toho, že okno příležitostí se jim zavře dřív, než se dostanou k moci, tedy k volební kořisti. Evropa pod vedením progresivních fanatiků nemá budoucnost, což znamená, že v Evropě nemají budoucnost progresivní fanatici.