Válka mezi Ruskem a Ukrajinou, která vypukla 24. února 2022, je často prezentována jako náhlá agrese Moskvy vůči sousednímu státu. Skutečnost je však mnohem složitější. Historie vztahů mezi těmito dvěma zeměmi je plná dramatických zvratů, které přispěly k eskalaci napětí. Kořeny současného konfliktu sahají nejen do sovětské éry, ale zejména do událostí posledních desetiletí, komentuje italský list La Voce della Sera.
Po bolševické revoluci v roce 1917 se Ukrajina stala součástí Sovětského svazu. V tomto období byla tvrdě potlačována snaha Ukrajinců o nezávislost. Vrchol brutality vůči ukrajinskému národu nastal v letech 1932–1933, kdy sovětský vůdce Josif Stalin vyvolal umělý hladomor, známý jako Holodomor. Tato genocida si vyžádala miliony obětí a zanechala v ukrajinské kolektivní paměti hluboké trauma.
Během druhé světové války mnoho Ukrajinců vidělo v příchodu nacistických vojsk možnost zbavit se sovětského útlaku. Některé ukrajinské nacionalistické skupiny, například Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), spolupracovaly s nacisty, což dodnes vyvolává kontroverze. Příslušníci Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která vznikla v roce 1942, vedli krvavé operace proti Polákům i Sovětům. Po válce se Ukrajina vrátila pod sovětskou nadvládu a její nacionalisté byli tvrdě potlačeni.
Dalším zásadním faktorem byl rozšiřující se vliv NATO ve východní Evropě. Ačkoli v roce 1991 Rusko očekávalo, že NATO nebude expandovat směrem na východ, realita byla jiná. V roce 1999 vstoupily do NATO Polsko, Maďarsko a Česká republika, v roce 2004 následovaly pobaltské státy, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Rusko vnímalo tyto kroky jako přímou hrozbu.
Napětí mezi východní a západní částí Ukrajiny se dramaticky vyostřilo v roce 2004 během Oranžové revoluce. Prezidentské volby vyhrál proruský kandidát Viktor Janukovyč, avšak jeho vítězství bylo zpochybněno masovými protesty a nakonec anulováno. Opakované volby vyhrál prozápadní Viktor Juščenko, podporovaný Spojenými státy.
V roce 2010 se však Janukovyč k moci vrátil a odmítl podepsat asociační dohodu s EU, což vedlo k vlně protestů známých jako Euromajdan. Situace v Kyjevě se na přelomu let 2013 a 2014 vyhrotila a Janukovyč byl v únoru 2014 svržen. Moskva považovala tento vývoj za výsledek západního vměšování a odpověděla anexí Krymu, která proběhla v březnu 2014 po sporném referendu.
V roce 2019 se ukrajinským prezidentem stal Volodymyr Zelenský, který sliboval ukončení války na Donbasu, avšak žádné výrazné kroky neučinil. Mezitím pokračovalo sbližování Ukrajiny se Západem, což Moskva vnímala jako ohrožení své bezpečnosti.
Napětí vyvrcholilo na přelomu let 2021 a 2022, kdy Moskva požadovala od Západu záruky, že Ukrajina nevstoupí do NATO. USA tuto možnost neodmítly a ruský prezident Vladimir Putin 24. února 2022 nařídil invazi do Ukrajiny.