Hamplová: Nevážím si mluvků, kterým se nechce pracovat

politika

Buďme každý hrdí na svou práci. Můžeme být dokonce hrdi i na to, kam jsme ve své kariéře došli my “študovaní”. Ale hrdost nesmí být pýcha. Už proto, že pýcha předchází pád. Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová apeluje na lidi.

Hamplová: Nevážím si mluvků, kterým se nechce pracovat
Jana Zwyrtek Hamplová, senátorka
23. února 2024 - 07:22

„Bytostně mi vadí cílené ponižování lidí. Ti s nosánky nahoru by po nich měli vždycky zavčas dostat… tato fotografie je z deníku N, ale není to jediný případ.

(screen: facebook Jany Zwyrtek Hamplové)

“Truhlář, který napsal deset mailů v životě” je věta, která má dotyčného hlavně ponížit. Ti, kdo sedí u počítačů celé dny a píší mailů tisíce, mají patrně pocit, že jsou něco víc než řemeslníci, švadleny, automechanici, zedníci…

Tito lidé “devatera řemesel” jsou přitom často více prospěšní světu než filozofující akademikové, byť by stáli v čele vlády. Každý z nás prostě někam došel. Někdo vystudoval, někdo šel na řemeslo. A mnohokrát jsem se přesvědčila, že vzdělání ani zastávaný post nemusí vždy znamenat moudrost, ani inteligenci, ani schopnosti, a často těm “ve fraku” schází i obyčejná pracovitost. Vždy mne pak napadá, zda by ti namyšlení “posílači mailů” dokázali cokoli opravit, vyrobit - nebo aspoň vyžehlit.



Pohrdám prostě těmi, kteří pohrdají jinými jen proto, že se tzv. živí rukama.

Sama mám dvě maturity, Karlovu Univerzitu a advokátní zkoušky. Živím se tedy taky “hlavou”.  Proč to píšu… Moje babička byla tzv. obyčejná švadlena, dědeček soustružník. Dali mi ale do života víc, než by dal možná leckterý doktor čehokoliv. Navíc to své dělali tak dobře, že učili druhé. Nezapomínám na nic z toho. Jak jsem obdivně koukala na kovové špony a dědu v brýlích u soustruhu.

Že by tedy nemohl truhlář mít svůj názor na rodinu a měl by mlčet jen proto, že je “jen” truhlář? Možná to má víc srovnané v hlavě, než leckterý “titulovaný”, co počítá pohlaví.

Jen proto, že umím napsat smlouvu, vyřešit kauzu, nebo občas stojím u Ústavního soudu, nebo teď dokonce, Bůh mi odpusť, v Senátu, se nedívám svrchu na topenáře, který mi opraví kotel.

Buďme každý hrdí na svou práci. Můžeme být dokonce hrdi i na to, kam jsme ve své kariéře došli my “študovaní”. Ale hrdost nesmí být pýcha. Už proto, že pýcha předchází pád. Navíc když mnozí ti novodobí chytrolíni z akademických oborů, které někdy ani nechápu, o čem jsou, neumí opravdu, ale opravdu vůbec nic užitečného. Mají jen ten titul a silné teoretické řeči, které doufají, že je uživi. A pak - určitě umí posílat ty maily. Ale čím jsou světu prospěšní, to byste těžko hledali.

Psali jsme:

Každý, kdo umí to své, je pracovitý a tím, co dělá, užitečný, má můj respekt. Rukama, hlavou, to je úplně jedno. Nevážím si mluvků a těch, kterým se hlavně pracovat nechce; o to více však tváří jako mistři světa, kteří “všechno vědí a všude byli dvakrát”. Na těch prvních stojí všechno. Ti druzí se na jejich práci vezou. Měli bychom to umět odlišovat," napsala ve svém facebookovém komentáři senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

(jar, prvnizpravy.cz, foto: red.)


Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?