Do diskuse o minulosti generála Petra Pavla patří i jeho vlastnoručně psaný životopis z roku 1987, v němž vyznává důvody svého vstupu do Komunistické strany Československa a popisuje, jak se mu spolužáci smáli za jeho názory na vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v roce 1968.  

Na úvod je třeba napsat, že ke svému životopisu se generál Petr Pavel vyjádřil už několikrát a odkázat např. na pořad SeznamZprávy „Ptám se já“, kdy se moderátorka Sedláčková ptala třeba právě na zmíněnou sovětskou okupaci v roce 1968. Tehdy jí Pavel odpověděl s tím, že to, co je v životopisu, neříká nic o výkladu invaze jedním nebo druhým směrem.

„Já jsem tam vůbec invazi nehodnotil a vůbec se o tom nebudu bavit,“ řekl doslova prezidentský kandidát.

Co tedy v životopisu najdeme, resp. co se můžeme doslechnout z verze, kterou na YouTubu namluvil Zbyšek Pantůček?

„Otec i matka byli zaměstnaní, a tak sociální postavení naší rodiny bylo dobré. Měli jsme pěkně zařízený byt, auto a slušnou životní úroveň, což se projevovalo v tom, že jsem nikdy neměl pocit, že bych byl o něco ochuzován. Společenské postavení rodiny bylo z větší míry určováno postavením otce, který postupně stoupal ve funkcích a s jehož kolegy naše rodina udržovala přátelské styky,“ píše Pavel v úvodu svého životopisu a objasňuje tak poměry a postavení rodiny, ve které vyrůstal.

Co se týká školní docházky, vynikal prý v ruštině, zeměpise, matematice, fyzice a přírodopisu, méně v češtině, chemii a kreslení.

„Jako snad u všech dětí ve školním věku obsahovala má přání ohledně budoucího povolání širokou škálu různých profesí a často se měnila, ale časem nabývalo stále konkrétnějších rysů přání být vojákem,“ objasnil tehdy svým nadřízeným svoji touhu po kariéře socialistického důstojníka.

Zajímavé je, že služba u výsadkářů v Prostějově ho příliš nenaplňovala a toužil pracovat v jiném útvaru, u rozvědky, k čemuž mu měl pomoci právě tento životopis.

„10. 8. 1983 jsem tedy nastoupil službu u výsadkového útvaru v Prostějově, zde pracuji již čtvrtý rok. Nemohu říci, že v mé práci nejsou momenty, které mě uspokojují, ale celkově spokojen nejsem. Celou svou dosavadní činnost, úspěchy i neúspěchy, považuji za přípravu na práci, kterou bych jednou rád dělal,“ uvedl o sobě generál Pavel.

Pak už přišla řeč na kádrové předpoklady ke studiu na rozvědčíka. Ty byly tehdy velmi důležitou součástí každého životopisu a generál k nim přistoupil tak, aby nikoho nenechal na pochybách, že pochází z několik generací komunismu oddané rodiny.

„Oba moji rodiče jsou členy KSČ a aktivně se účastní stranické práce. Otec po dobu svého působení v Kladně pracoval v Socialistické akademii,“ napsal Pavel s tím, že socialistická činnost rodičů, jakož i jejich názory a debaty, v této oblasti ho přirozeně ovlivňovaly.

„Otec mi vysvětloval různé společenské jevy na příkladech z praxe, na příkladech příbuzných a známých a budoval tak u mě správný náhled na svět a schopnost orientace,“ vylíčil své životní zážitky dále Pavel.

Petr Pavel pak pokračoval výčtem svého angažování během školní docházky. Z životopisu plyne, že se dokonce socialisticky dovzdělával.

„Po dobu základní školní docházky jsem byl členem Pionýra, bez funkcí. Na gymnáziu jsem vstoupil do SSM, kde jsem se účastnil i politického vzdělávání v Leninském kroužku,“ uvedl o sobě dále prezidentský kandidát Petr Pavel alias "Pávek".

Motivaci ke vstupu do komunistické strany našel ale i o generaci dříve.

„Velmi příznivý vliv na mé dětství měla kromě otce osobnost mého dědy, kterého jsem považoval za vzor dobrých lidských vlastností. Vážil jsem si ho pro jeho skromnost, životní zkušenosti, vztah k lidem i k práci. Byl jedním z důvodů, pro které jsem později požádal o přijetí do strany,“ napsal také Pavel (celý jeho životopis si můžete poslechnout níže, pozn. redakce).

To už se ale ve svém životopisu dostal k tomu, co z velké části formovalo jeho socialistické názory, a tím byla okupace v roce 1968. Sám píše, že velký vliv na jeho pozdější názory mělo léto roku 1968.

„Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoli jiného a také trvalejší,“ byl tehdy přesvědčen Pavel o tom, co v současné době odsuzuje a nedělal si nic ani z toho, že se mu pro jeho proruské názory smáli spolužáci. Byl pevný ve svém názoru.

„A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě v názoru tenkrát pouze utvrdil,“ doplnil Petr Pavel.

Bylo ale třeba utvrdit ty, co rozhodovali o přijetí mezi rozvědčíky i v tom, že se nestýká s nikým tzv. „závadným“.

„Z mých příbuzných, přátel a známých se nikdo politicky negativně nevyvíjel, nedopustil se protistátní ani protispolečenské činnosti ani právních přestupků,“ napsal tehdy Pavel s tím, že i vývoj jeho sourozenců byl bez vady a že i oni jsou té správné orientace s tím, že sourozenci žili ve stejných podmínkách jako on, proto i jejich politický vývoj se ubíral stejným směrem. 

Napsal tehdy také, že se jeho sestra v roce 1981 vdala a žije v jiném prostředí, ale na její orientaci to nemá vliv. K tomu, co utvářelo jeho přesvědčení o správnosti komunistického režimu tehdy Petr Pavel napsal, že to byly především diskuse s otcem, důstojníkem socialistické armády.

„Nejvíce diskusí na politická, sociální, světonázorová a etická témata jsem vedl s otcem při svých návštěvách doma. Do doby než jsem si vytvořil vlastní názor, většinu svých otázek a pochybností jsem řešil s otcem, který měl pro mě vždycky čas a rad,“ napsal o sobě dále generál Pavel. 

Řada pak přišla i na záliby, které ale tehdy také musely pro úspěch životopisu a přijetí mezi rozvědčíky evokovat kladný vztah k socialistickému řízení a našemu velkému vzoru Sovětskému svazu.

„Mou zálibu v cestování a turistice vzbudili rodiče svým způsobem trávení dovolené, který jsem v podstatě převzal. Téměř všechny dovolené až do konce gymnázia jsem proto strávil s rodiči soukromými zájezdy do některé ze sousedních socialistických zemí. Podobným způsobem trávím dovolené teď se ženou,“ napsal Pavel a pokračoval s tím, že cesta po Sovětském svazu byla pro něj otevřenou učebnicí.

 „Nejvíc dojmů ve mně zanechala měsíční cesta po Sovětském svazu, kterou jsme v roce 1978 podnikli autem na pozvání našich přátel. Byla pro mě otevřenou učebnicí v praxi a plně odpovídala mým představám o dovolené,“ doplnil prezidentský kandidát, který získal "hodnotovou podporu" od koalice SPOLU.

Petr Pavel měl jasno i ohledně své budoucnosti.

„Mé plány a má přání na příštích 15–20 let jsou přibližně tato: Po stránce vlastní pracovní perspektivy – dostat se k práci, ve které budu moci využít znalosti jazyků, případně i cizích zemí, která bude vyžadovat tvořivý přístup a improvizaci, ve které najdu seberealizaci a uspokojení,“ napsal o práci socialistického rozvědčíka, která měla škodit západním imperialistickým státům a o kterou se v tu dobu ucházel.

„S rozhodnutím vstoupit do strany sehrálo svou roli přesvědčení, že po stranické linii lze vyřešit i problémy, které se velitelskou cestou řeší jen velice těžko a v neposlední řadě bych rád svým přispěním pomohl odstraňovat ty nedostatky, které v naší společnosti dosud přetrvávají,“ uvedl tehdy Pavel s tím, že chce navíc pomáhat tam, kde ještě nebylo přesvědčení o správnosti nastoupené socialistické cesty zakořeněno.

Podle dalších slov lze soudit, že členství v KSČ Pavla nejen naplňovalo, ale také motivovalo.

„Členství v KSČ mě ovlivňuje ve dvou směrech. Na jedné straně mi dává dobrý pocit, že se mohu osobně účastnit a ovlivňovat řešení společenských i pracovních problémů, na druhé straně mě motivuje k dosahování lepších výsledků než ostatní i ve vztahu ke kolektivu,“ napsal tehdy kandidát na post prezidenta republiky s podporou koalice SPOLU generál Petr Pavel. 

(dan, prvnizpravy.cz, foto: youtube)