Velká Británie, Francie i Německo, to jsou bezesporu tři klíčové státy západní Evropy. Dlouhá desetiletí byly považovány za pilíře stability, prosperity a bezpečí. Dnes jsou ale tyto země v hluboké vnitřní krizi. Nejde jen o ekonomické problémy, ale především o rozpad důvěry, narůstající násilí v ulicích, neřešené napětí mezi komunitami a stále silnější radikalizaci společnosti.
Jak přesně upozorňuje Rod Dreher ve svém analytickém článku publikovaném v The European Conservative, největší hrozba dnešní Evropy nepřichází zvenčí, ale zevnitř samotných evropských států.
„Víra lidí v základní loajalitu a spravedlnost byla zničena triumfem identitární politiky a slabostí elit,“ cituje Dreher profesora Davida Betze z King’s College.
Právě proto se stále více ukazuje, že západoevropské vlády využívají válku na Ukrajině především jako nástroj k odvádění pozornosti od vlastních vnitřních selhání. Je jednodušší hovořit o hrozbě z Ruska než otevřeně přiznat, že metropole jako Londýn, Paříž nebo Berlín ztrácejí kontrolu nad bezpečnostní situací.
Tento stav ale nahrává novým politickým silám. Pravicové a vlastenecké strany ve všech třech zemích sílí. Opoziční politici stále hlasitěji kritizují nejen podporu Ukrajiny, ale především neřešený chaos doma. Varují, že obyvatelé velkých měst žijí v permanentním strachu a stát jim není schopen zajistit základní bezpečí.
Situace eskaluje. Protesty farmářů, stávky, nepokoje na předměstích, útoky nožem, vzrůstající nenávist mezi komunitami. Tohle je realita dnešní Francie, Británie i Německa.
Evropská unie sama přebírá stejnou taktiku. Namísto, aby řešila selhání integrace, rozpad právního státu nebo rostoucí násilí v ulicích evropských měst, neustále akcentuje válku na Ukrajině, volá po další vojenské pomoci a zvyšuje napětí vůči Rusku.
Evropa dnes stojí na křižovatce. Buď bude dál předstírat, že všechno zvládne propaganda o vnějším nepříteli, nebo konečně začne řešit své vlastní problémy, jako jsou rozpad společnosti, paralelní světy v jejích městech, kolaps důvěry v instituce, násilí a radikalizaci.
Jak ale ukazují poslední roky, evropské elity si vybraly cestu nejmenšího odporu, kterou je odvádět pozornost, umlčovat kritiky a nevidět realitu. Otázkou zůstává, jak dlouho jim to ještě projde, než se krize uvnitř Evropy stane nekontrolovatelnou.