Evropa se chová jako člověk, který neumí pořádně plavat, ale vrhá se do moře, aby zachránil tonoucího. A jak to obvykle dopadá? Nejenže tonoucího nezachrání, ale sám se utopí. Přesně tak dnes vypadá politika Evropské unie vůči Ukrajině. Bruselské elity se rozhodly, že z Evropy udělají vojensko-ekonomického lídra, který bude suplovat Spojené státy v podpoře Kyjeva. Jenže místo záchrany Ukrajiny vedou celý kontinent do hluboké krize, ze které se už možná nikdy nevzpamatuje.
Evropa se topí ve vlastních problémech, ale přesto chce „zachraňovat“ svět
Na první pohled by se mohlo zdát, že evropské vlády mají situaci pod kontrolou. Neustále slyšíme ujištění o tom, že EU je silná, že má plán, že její ekonomika je stabilní a že vojenská pomoc Ukrajině je jen otázkou politické vůle. Ale realita je mnohem temnější.
Za prvé Evropská ekonomika stagnuje. Německo, kdysi motor evropského hospodářství, se propadá do recese. Francie čelí vysoké nezaměstnanosti a fiskální krizi. Itálie je zadlužená až po uši. A přesto se EU rozhodla nalít miliardy eur do ukrajinské války, jako by měla nekonečné zdroje.
Za druhé kolabuje Evropský průmysl kolabuje. Nekonkurenceschopnost evropských firem roste. Zatímco Čína a USA expandují, Evropa zavádí čím dál přísnější regulace, které likvidují její vlastní průmyslovou základnu. Jak může kontinent, který se nedokáže postarat ani o svůj průmysl, zachraňovat cizí zemi?
Třetím problém je to, že je energetická politika EU katastrofální. Odstřižení od levného ruského plynu mělo EU posílit, ale stal se pravý opak. Evropa dnes kupuje předražený zkapalněný plyn z USA, zatímco Čína a Indie bez problémů využívají levné ruské zdroje. Výsledek? Evropské firmy platí za energie několikanásobně více než jejich globální konkurenti.
V neposlední řadě je nutné vnímat zhoršující se bezpečnostní situaci. Evropské státy se předhánějí v dodávkách zbraní Ukrajině, přičemž samy nemají dostatečné vojenské kapacity. Německá armáda už přiznala, že po vyčerpání zásob poslaných na Ukrajinu by nebyla schopná vést ani krátký konflikt. To už není jen politická nezodpovědnost, to je strategická sebevražda.
Trump mění pravidla hry, Evropa zůstává slepá
Zatímco Evropa se upíná k myšlence, že může zachránit Ukrajinu a zároveň posílit svou geopolitickou roli, Spojené státy mezitím hrají úplně jinou hru. Donald Trump, který si uvědomuje limity americké podpory, začal jednat s Moskvou. Cílem je ukončení konfliktu v Evropě, ale ne podle evropských podmínek, nýbrž podle americko-ruského vyrovnání.
Evropské elity to nedokážou pochopit. Pořád si myslí, že jsou klíčovým hráčem na globální šachovnici, i když ve skutečnosti se stávají pouhými pěšáky. Macron, Scholz a Starmer marně lobbují ve Washingtonu, aby USA obnovily podporu Kyjevu v plné míře, ale Trumpova administrativa dává jasně najevo: Amerika už nebude financovat evropské iluze.
Záchrana Ukrajiny na dluh je evropská cesta do pekla
Když Spojené státy začaly omezovat svou vojenskou pomoc Ukrajině, evropští lídři slíbili, že výpadek nahradí. Ale čím? Evropané nejsou schopni ani financovat své vlastní rozpočty, natož aby podporovali nekonečnou válku. Výsledek? Masivní zadlužování.
Evropská unie už schválila desítky miliard eur v nových fondech pro Ukrajinu, ale tyto peníze nepocházejí z žádných reálných zdrojů, neboť vznikají skrze nové dluhopisy a tiskařské stroje Evropské centrální banky. To znamená jediné: inflace, ztráta kupní síly a pokračující propad životní úrovně evropských občanů.
Psali jsme:
A co na to evropské vlády? Pokračují v sebevražedné politice. Berlín, Paříž a Brusel tlačí na další vojenské výdaje, přestože obyčejní lidé čelí rekordním cenám energií, potravin a bydlení. Je to neudržitelné, a jakmile dojde k první vážné hospodářské krizi, tento systém se zhroutí jako domeček z karet.
Evropa se utopí, pokud nezmění směr
Pokud Evropa nezmění svou strategii, její budoucnost je jasná. Ekonomický úpadek, vojenská bezmocnost a geopolitická irelevance. Nelze donekonečna zachraňovat jiné, když sám bojujete o přežití.
Skuteční lídři by se v této chvíli měli soustředit na vlastní stabilizaci a zastavit nesmyslné zadlužování ve prospěch Ukrajiny, neboť Evropa nemůže být hlavním sponzorem nekonečné války. Důležité je také obnovit průmyslovou konkurenceschopnost, tedy méně regulací, méně zeleného fanatismu, více pragmatické ekonomické politiky. A v neposlední řadě by se Evropa měla soustředit na reformu energetické politiky (návrat k racionální energetické strategii místo ideologických experimentů) a měla by posílit skutečnou obranyschopnost a investovat do vlastní bezpečnosti, nikoli do cizích konfliktů.
Bohužel, evropští lídři si stále myslí, že mohou plavat proti proudu historie. Že mohou zachránit Ukrajinu, aniž by se sami potopili. Ale zákony reality platí pro všechny.
A pokud Evropa nepřestane s touto nebezpečnou hrou, stane se přesně to, co se vždy stává těm, kteří přeceňují své síly. Zachraňovaný se možná utopí, ale zachránce se utopí s ním.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: eudabates)
