Zřejmě největší tragédií této militarizační vlny je, že Evropa ani zdaleka neposiluje svou suverenitu. Naopak. Údaje ze Švédského institutu pro výzkum míru (SIPRI) ukazují, že mezi lety 2020 a 2024 vzrostl dovoz amerických zbraní do EU ze 52 % na 64 %. USA tak nejen že dominuje trhu, ale svou moc dále upevňuje.
„Evropský přezbrojovací plán tak paradoxně posiluje závislost na Spojených státech,“ konstatuje ve své analýze španělský server CTXT - Revista Contexto.
A to nejen skrze zbraně, ale především skrze finanční kapitál. BlackRock, Vanguard, Fidelity, Invesco či State Street nejsou jen akcionáři. Jsou to strukturální pilíře obranného ekosystému, kteří kontrolují stovky evropských i amerických zbrojních podniků. Bez nich žádný „evropský“ obranný průmysl ve skutečnosti neexistuje.
Ještě problematičtější je fakt, že přezbrojování probíhá bez jasné strategické doktríny. Neexistuje společná evropská armáda, velení, dokonce ani interoperabilita mezi armádami členských států. Co existuje, je soubor technokratických mechanismů: fondy, úvěry, společné nákupy. A politická vůle zvyšovat rozpočty.
Ale vůle k míru? K vyjednávání? K samostatnému geopolitickému postoji? Ticho.
Místo toho Evropa spoléhá na to, že peníze „na obranu“ zajistí zaměstnanost a růst. Jenže obranný sektor není univerzálním motorem prosperity. Je to vysoce rizikový, nestabilní a geopoliticky závislý segment, který bez války stagnuje a s válkou přináší morální i společenskou erozí.
Závěrečné shrnutí cyklu „Evropa na válečné stezce“
1. Evropská unie pod vedením von der Leyen masivně podporuje zbrojní průmysl v rámci plánu „Rearmar Europa“.
2. Francie a Německo využívají obranu jako nástroj hospodářské záchrany a zároveň legitimaci svých vlád v krizi.
3. Británie i přes brexit těží z evropských zakázek, zatímco americké fondy ovládají většinu hlavních zbrojařských firem.
4. Institucionální struktury EU jako EDF či Evropská investiční banka podporují pět vybraných firem v klientelistickém režimu.
5. Veřejnost je vyřazena z debaty a militarizace je maskována jako inovace, bezpečnost a zaměstnanost.
6. Evropa ztrácí suverenitu (finančně, technologicky i politicky), nikoliv ji získává.
Psali jsme:
Kam směřujeme?
Pokud tento trend nebude zastaven nebo alespoň veřejně reflektován, čeká nás Evropa, která ztratila své mírové jádro, vsadila vše na zbrojení a přitom neví, jaké války vlastně povede a ani v čím zájmu.
Je proto namístě připomenout, že skutečná obrana nezačíná u raket a tanků, ale u demokratické kontroly, otevřené debaty a odolné občanské společnosti. A že silná Evropa není ta, která nejvíce investuje do zbraní, ale ta, která nejvíce investuje do své autonomie, svobody a míru.
(kovář, ctxt.es, repro: firstpost)
