Odpověď je jednoduchá – změnou narativu. Zatímco dříve se výdaje na armádu legitimizovaly pouze bezpečnostními hrozbami, dnes je hlavním argumentem ekonomický přínos: pracovní místa, inovace, export, high-tech sektor. Tento posun je patrný zejména ve Španělsku, kde vláda Pedra Sáncheze systematicky přetváří debatu o přezbrojení v otázku „národní konkurenceschopnosti“, komentuje španělský server CTXT Revista Contexto.
Přitom právě Španělsko má jednu z nejvíce pacifistických veřejností v Evropě. Zvýšení vojenského rozpočtu na 2 % HDP do roku 2029 budí u veřejnosti odpor, ale vláda místo obrany používá nové výrazy: „I+D“ (výzkum a vývoj), „strategické kapacity“, „průmyslová autonomie“.
Všechny tyto pojmy mají zakrýt skutečnost, že reálně jde o zbrojní expanzi, často pod vedením státem kontrolovaných konglomerátů.
Španělská ministryně obrany Amparo Valcarce uvedla, že „v roce 2023 pracovalo v sektoru obrany a bezpečnosti více než 120 000 lidí“. Má to znít jako důkaz, že přezbrojování je prospěšné, ale jde o zavádějící čísla:
• Nezahrnuje, jaké typy pracovních míst jde (zda o vysoce kvalifikovaná místa v IT, nebo o subdodavatelské montáže)
• Nezahrnuje, kolik pracovních míst by vytvořily alternativní veřejné investice (např. do obnovitelných zdrojů nebo zdravotnictví)
• Nezohledňuje dlouhodobou závislost na jednom typu průmyslu s velmi omezeným multiplikačním efektem
Dalším krokem je rozšíření vojenského narativu do civilních sektorů. Například firma Indra expanduje do telekomunikací (Hispasat), satelitních technologií a digitální infrastruktury. Španělská vláda se netají tím, že vidí v telekomunikačním sektoru klíčovou součást národní obrany a bezpečnosti.
Tento přístup má dvě roviny. První je institucionální koncentrace moci, kdy stát kontroluje sektor, který je zároveň klíčový pro digitální svobody. Druhou je pak oslabení demokratické kontroly, kdy pod rouškou „strategického zájmu“ mizí dohled a transparentnost.
To vytváří prostředí, v němž vojensko-průmyslový komplex prorůstá do civilní sféry, a obrana se stává všudypřítomnou výmluvou pro zásahy státu.
Je paradoxní, že tento trend militarizace probíhá bez veřejné debaty, a často i proti přání většiny obyvatelstva. Dle dat IPSOS se 45 % Francouzů nachází v ekonomicky nejisté situaci, zatímco vláda masivně investuje do zbraní. V Německu roste energetická chudoba. A ve Španělsku se slibuje dosažení rozpočtových cílů, které veřejnost nikdy nepožadovala.
Psali jsme:
Vše nasvědčuje tomu, že se evropské vlády rozhodly obejít občany a přesvědčit je nikoli argumenty, ale propagandou – zbraně jako zaměstnání, přezbrojení jako modernizace, vojenské zakázky jako inovace.
Militarismus se převléká za rozvojový plán, kdy:
• Obrana je prezentována jako součást ekonomické strategie, nikoliv jako výdaj
• Pracovní místa ve zbrojním průmyslu jsou nadhodnocována a zpolitizována
• Digitální a telekomunikační sektor se militarizuje pod hlavičkou „bezpečnosti“
• Veřejnost zůstává mimo rozhodovací proces, čímž se prohlubuje demokratický deficit
V příštím (závěrečném) díle se zaměříme na celkové vyústění tohoto trendu: Evropa jako vojensko-ekonomický blok, který ztrácí nezávislost na Spojených státech a riskuje, že přestane být projektem míru a stane se partnerem v globálním soupeření zbrojních impérií.
(kovář, ctxt.es, repro: bloombergTV)
