Evropská unie byla po desetiletí budována jako projekt míru. Dnes se však v její rétorice čím dál častěji objevují slova jako „kapacity“, „mobilizace“, „cyberdefense“ a „hypersonické zbraně“. V březnu letošního roku představila předsedkyně Evropské komise Von der Leyen ambiciózní plán „Rearmar Europa“, v překladu Přezbrojit Evropu. Tento plán má mobilizovat 800 miliard eur, mimo jiné i za cenu zrušení fiskálních pravidel, která dosud tvořila páteř evropské rozpočtové disciplíny.
„Jsme v éře přezbrojování a Evropa je připravena masivně zvýšit své výdaje na obranu,“ prohlásila Von der Leyen začátkem března poté, co americký prezident Donald Trump zmrazil pomoc Ukrajině.
Z rozpočtového pohledu se jedná o revoluci. Počítá se s půjčkami až ve výši 180 miliard eur, společnými nákupy zbraní a strategickými investicemi do obranných systémů: protivzdušné obrany, dronů, kybernetických sítí i vojenské mobility. Ale komu tyto stovky miliard skutečně přinesou zisk?
Jedním z hlavních tahounů přezbrojování je francouzský prezident Emmanuel Macron. Čelí ekonomické stagnaci, nezaměstnanosti, klesající popularitě i vysokému zadlužení. A právě obranný průmysl se jeví jako záchranné lano.
Francie se již nyní stala druhým největším vývozcem zbraní na světě, hned za Spojenými státy. Pět francouzských firem (Thales, Dassault, Naval Group, Safran a CEA) patří do top 50 světových obranných podniků a těží ze silného propojení s francouzským státem. Ten nejen zadává zakázky, ale je často přímým akcionářem.
Zbrojní kolos Thales hlásí v roce 2024 nárůst zisků o 45 %, a není jediný. Macron otevřeně říká, že pravidla o dluhu a deficitu jsou „zastaralá“ a že přezbrojení má přednost. To je alarmující ve světle skutečnosti, že Francie má deficit 6 % HDP a dluh 113,7 % HDP, tedy výrazně nad limity Paktu stability a růstu EU.
Zatímco francouzské zbrojovky těží ze státního patronátu, německé koncerny sledují trochu jiný model, kterým je globální kapitál. Zbrojní gigant Rheinmetall AG, známý výrobou tanků Leopard, plánuje dokonce převzít jednu z továren Volkswagenu, a to nikoli kvůli elektromobilům, ale kvůli výrobě pásové techniky.
V kontrastu s tím je průmyslový propad: produkce v Německu je stále 10 % pod předcovidovou úrovní a ekonomika stagnuje druhým rokem. Vzestup obranného sektoru proto přichází jako spása.
Psali jsme:
Ale kdo skutečně těží? Rheinmetall i Thyssen jsou ve značné míře ovládány americkými fondy jako BlackRock, Vanguard nebo FMR. Historické jméno Krupp sice zůstává symbolem, ale klíčová rozhodnutí dělá mezinárodní kapitál.
V druhém dílu speciálu nazvaném „Evropa na válečné stezce“ se zaměříme na pozici Spojeného království, jeho zvláštní status v evropském zbrojním ekosystému a roli amerických finančních institucí, které v tichosti kontrolují většinu obranného průmyslu na obou stranách Atlantiku.
(kovář, prvnizpravy.cz, repro: TF1info)
