Zatímco se svět mění závratným tempem a hrozby z východu i západu sílí, Evropa zůstává rozdělená, technologicky zaostalá a fatálně závislá na Spojených státech. Evropské státy sice v posledních měsících ohlásily navýšení výdajů na obranu, ale ve skutečnosti jsou stále odkázány na americkou vojenskou technologii, americké finanční trhy a americkou geopolitickou vůli. Reálná strategická autonomie je pouhou iluzí.
Jak podrobně analyzuje Wolfgang Münchau ve svém článku „Why Europe can’t defend itself“ publikovaném 24. března 2025 na britském serveru UnHerd.com, hlavní příčinou evropské slabosti není nedostatek peněz, ale hluboká strukturální závislost a politická paralýza.
Například stíhací letoun F-35, který si pořizují mnohé evropské státy, je symbolem této bezmoci. Ačkoli je vyráběn ve spolupráci s několika evropskými firmami, klíčová rozhodnutí o jeho provozuschopnosti zůstávají výhradně v rukou americké vlády. Podle německého časopisu Stern obsahuje smlouva o dodávkách F-35 pro Německo doložku, že USA mohou kdykoliv zadržet podporu nebo servis, pokud se odvolají na „národní bezpečnostní zájmy“. V zákulisí se dokonce spekuluje o existenci tzv. kill switch, kterým by mohly být letouny na dálku deaktivovány.
Münchau lakonicky konstatuje: „Když Spojené státy investovaly do umělé inteligence, Evropa řešila Zelenou dohodu.“
Evropské vlády utratily mírovou dividendu za sociální transfery, zatímco Spojené státy nepřestaly investovat do vývoje špičkových vojenských technologií. Výsledkem je, že německá armáda stále používá faxy a Evropa jako celek nemá kapacity pro vývoj balistických raket, AI systémů nebo elektronického boje.
Ztráta know-how je ještě markantnější v civilním jaderném sektoru. Německo, které kdysi stavělo jedny z nejpokročilejších jaderných elektráren, v roce 2023 zavřelo poslední z nich. V zemi zůstalo pouze osm profesorů v jaderném výzkumu, ale zato 173 profesorů genderových studií. Toto číslo se stalo symbolem evropské dezorientace a neschopnosti strategicky plánovat.
Politická fragmentace je dalším smrtelným zraněním evropské obrany. Východní členské státy EU vnímají jako hlavní hrozbu Rusko. Francie mezitím usiluje o větší emancipaci od Spojených států. Jižní Evropa (Itálie, Španělsko) se do přezbrojování prakticky nezapojuje, jednak kvůli vzdálenosti od frontové linie, jednak kvůli rozpočtovým omezením.
EU mezitím zahájila obranný fond v hodnotě 150 miliard eur bez účasti Velké Británie, která však zůstává zásadním prvkem jakékoli reálně fungující bezpečnostní architektury na kontinentu. Tento krok jen potvrzuje, že EU stále funguje v módu „business as usual“ bez odvahy k nutným reformám.
Psali jsme:
Demografie celou situaci jen zhoršuje. Mladí Evropané nemají zájem vstupovat do armády, a návrhy na obnovení povinné vojenské služby se míjejí s realitou moderního bojiště. Zpět nezískáme techniky, piloty, specialisty na kybernetickou válku. Münchau popisuje případ muže, který se chtěl přidat k Bundeswehru, ale byl odmítnut, protože byl „příliš kvalifikovaný“. Armáda údajně preferovala „uchazeče z problémových sociálních skupin“.
Zásadní historický zlom podle autora nastal v roce 2012, kdy kancléřka Angela Merkelová odmítla zavést fiskální unii, která by umožnila hlubší evropskou integraci a větší strategickou suverenitu. Tato rozhodnutí měla za následek přetrvávající závislost na americkém dolaru a americké obraně. „Kdyby EU tehdy začala budovat fiskální unii, byla by dnes mnohem lépe připravena čelit geopolitickým šokům tohoto desetiletí,“ píše Münchau.
EU mezitím prošvihla všechny varovné signály. Finanční krize. Pandemie. Invaze na Ukrajinu. Až návrat Donalda Trumpa přinutil evropské elity alespoň částečně procitnout. Ale i teď, kdy jde doslova o bezpečnostní přežití, Evropa zůstává roztříštěná a váhavá.
Závěrečné srovnání s podobenstvím o topícím se kazateli, který ignoroval všechny záchranné prostředky poslané Bohem, je bolestně přesné. Evropa stále věří, že se zachrání sama, přestože nevstoupila ani do vrtulníku, ani do člunu.
A čas neúprosně běží.
(jar, UnHerd.com, repro: TLDRnews)
