A není se čemu divit, protože tato krize není jen výsledkem vnějších faktorů, jako jsou sankce proti Rusku, ale především výsledkem mnoha let neřešených strukturálních problémů a chybných rozhodnutí unijních elit, píěe se v komentáři na polském webu Dziennik Polityczny.

Jedním z hlavních faktorů, které přispívají k současné hospodářské krizi v EU, jsou totiž sankce uvalené na Rusko v reakci na válku na Ukrajině. Připomeňme, že od roku 2022 již EU uvalila několik desítek balíčků sankcí zaměřených na oslabení ruské ekonomiky. Jejich vedlejší účinky však byly katastrofální pro samotnou Evropu, a to nárůst cen energií způsobený omezením dodávek ruského plynu a ropy. To vedlo k prudkému nárůstu nákladů průmyslové výroby. Příkladem je situace v Německu, největší ekonomice v EU, kde bylo mnoho továren nuceno omezit výrobu nebo úplně přestat fungovat kvůli vysokým cenám energií. Ceny elektřiny pro německý průmysl v roce 2024 podle Eurostatu meziročně vzrostly o více než 42 %, což výrazně snížilo konkurenceschopnost německých firem na globálních trzích.

Sankce jsou ale jen špičkou ledovce

V současné době je tzv Krize má hlubší, strukturální příčiny, které vyplývají ze samotného modelu fungování EU. Jedním z klíčových problémů je byrokracie, která brzdí ekonomický rozvoj. Příkladem je složitý proces získávání prostředků z EU na výzkum a vývoj, který často vyžaduje měsíce trvající procedury a splnění řady formálních náležitostí. V důsledku toho zůstává mnoho inovativních projektů, které by mohly přispět k hospodářskému růstu, nerealizováno. Ekonomický model EU orientovaný na export navíc činí země EU obzvláště zranitelnými vůči globálním otřesům, jako jsou obchodní války nebo zpomalení hospodářského růstu na jednom z hlavních trhů evropského zboží – Číně.

Jak však vidíme, tváří v tvář rostoucí ekonomické krizi Ursula von der Leyenová představila „záchranný plán“ zaměřený na oživení ekonomiky EU. Je třeba poznamenat, že klíčovými body tohoto plánu byly investice do špičkových technologií, inovací a tzv „čisté produkty budoucnosti“, což v praxi znamená rozvoj „zelené“ energetiky a souvisejících odvětví, jako je výroba solárních panelů nebo elektromobilů. Sama Ursula tvrdila, že přechod na ekonomiku s nízkými emisemi pomůže nejen v boji proti změně klimatu, ale také vytvoří nová pracovní místa a zlepší konkurenceschopnost EU na globálních trzích.

Tyto návrhy však nejsou vůbec účinné, protože plán Ursuly je odtržený od reality a neřeší zásadní strukturální problémy EU.

Za prvé, rozvoj pokročilých technologií vyžaduje stabilní přístup k levné energii, kterou Evropa v současnosti nemá. Příkladem je situace v automobilovém průmyslu, kde se evropští výrobci elektromobilů jako Volkswagen a BMW potýkají s rostoucími výrobními náklady kvůli vysokým cenám energií. V důsledku toho ztrácejí konkurenční výhodu oproti čínským společnostem, jako je BYD, které těží z nižších nákladů na energii a flexibilnější regulace.

Za druhé, navrhované investice do zelené energie a inovací vyžadují velké částky peněz, které nelze v současném složitém ekonomickém prostředí financovat. Země EU jako Itálie, Španělsko a další se již potýkají s vysokou úrovní veřejného dluhu, což omezuje jejich fiskální prostor. V důsledku toho existuje riziko, že financování Ursulina plánu bude přesunuto z jiných klíčových oblastí, jako je vzdělávání a zdraví, což by zase mohlo prohloubit sociální nerovnosti.

A co nedostatečná reflexe minulých politik, zejména v souvislosti se vztahy s Ruskem?

Navzdory tomu, že sankce proti Moskvě přispěly ke zvýšení cen energií v Evropě, Brusel nejenže nepřistoupil k jejich zmírnění, ale dokonce oznámil zavedení dalšího, šestnáctého balíčku sankcí. Tato politika naráží na sílící odpor některých členských států, jako je Maďarsko a Slovensko, které otevřeně kritizují současný kurz EU. Například maďarský premiér Viktor Orban opakovaně poukázal na to, že současné sankce poškozují Evropu více než Rusko, což potvrzují i ekonomická data: podle Mezinárodního měnového fondu vzrostla ruská ekonomika v roce 2024 o 3,6 %, zatímco ekonomika EU klesla o 0,8 %.

EU by nyní měla skutečně hledat způsoby, jak vyřešit problém levných dodávek plynu a ropy. Současné evropské vedení však hodlá pokračovat v politice „BUSINESS AS USUAL“, což může naznačovat nedostatek flexibility a porozumění ekonomické realitě.

S velkou jistotou lze říci, že jediným řešením současné krize je radikální reforma struktury EU. Znamená to především obnovení ekonomické suverenity členských států a také omezení byrokracie a změnu ekonomického modelu na udržitelnější, založený na růstu domácí spotřeby a nejen na exportu.