V posledním desetiletí sledujeme stále výraznější posun evropské kulturní krajiny směrem k tématům, která jsou často označována jako „progresivní“, „woke“ nebo „levicová“. Zatímco veřejnost i odborníci často diskutují, proč tradiční evropské hodnoty, umění a národní specifika ustupují do pozadí, nová zpráva think-tanku MCC Brussels přináší znepokojivé odpovědi: Evropská unie systematicky používá kulturní politiku jako nástroj radikální sociální a politické agendy, a to s pomocí miliardových dotací z peněz evropských daňových poplatníků.

Podle analýzy Katalin Demeové, Ph.D., která vyučovala dvacet let dějiny umění a kultury na Aarhuské univerzitě v Dánsku, dochází v Evropské unii k nenápadnému, ale důslednému přepisování základních hodnot, na nichž evropská kultura stojí. Zpráva The Jargon of ‘Diversity’: How the EU Co-opts Culture to Push its Agendas upozorňuje, že EU strategicky nahrazuje pojmy jako „národ“ a „národní identita“ amorfními koncepty typu „komunita“ nebo „inkluzivita“, přičemž skutečné evropské dědictví ustupuje do pozadí.

Autorka si všímá paralel s jazykovými manipulacemi, které byly charakteristické pro totalitní režimy: „EU se soustředí na ideologické buzzwordy jako ‘diverzita’ a ‘inkluzivita’, zatímco záměrně opomíjí pojmy, které by připomínaly národní tradici nebo křesťanské a osvícenské kořeny Evropy.“ Ve výsledku tak vzniká „dystopický žargon“, v němž se pojmy jako „udržitelnost“, „inkluzivita“ a „diverzita“ stávají téměř posvátnými, ovšem za cenu vytěsnění pojmů jako „krása“, „excelence“ nebo „dědictví“.


Zpráva dále konstatuje, že výrazná část projektů financovaných z tohoto programu se zaměřuje na migraci, gendrové otázky či ekologickou agendu, často zcela v rozporu s tím, co většina občanů vnímá jako autentickou evropskou kulturu.

„Zpráva odhaluje znepokojivý trend: zneužití kultury k politickým cílům skrze obrovskou finanční moc Evropské unie. Peníze daňových poplatníků, které měly podporovat skutečnou rozmanitost evropského umění, jsou ve skutečnosti využívány na projekty spojené s úzkou, levicovou ideologií, navíc často v rozporu s národní identitou a tradičními hodnotami,“ shrnuje Demeová ve zprávě uvedené na serveru European Conservative.

Na příkladech podrobně popsaných ve zprávě je patrné, že v tzv. Nové evropské agendě pro kulturu i ve všech strategických dokumentech EU systematicky absentují pojmy jako národ, křesťanství nebo evropské dějiny. Místo toho je zdůrazňována „post-národní společnost“, v níž mají být rozdíly mezi členskými státy a jejich tradicemi postupně setřeny. To vše pod pláštíkem „boje proti nenávisti“ či „pro podporu integrace menšin“. Výsledkem je neustálý tlak na redefinici evropské identity způsobem, který Demeová považuje za nebezpečný experiment bez demokratické kontroly.


Pod záminkou „rozmanitosti“ a „inkluzivity“ dochází podle zprávy MCC Brussels k opačnému efektu, kdy je evropská kulturní scéna unifikována, kreativita svázána jediným povoleným směrem a autentická tradice nahrazována ideologicky motivovanými konstrukty. Kritici upozorňují, že zatímco některé formy podpory mají své opodstatnění, „ideologická kolonizace“ skrze dotace a jazykové inženýrství může nenávratně poškodit samotné základy evropské identity.

Na závěr je nutno připomenout slova autorky: „Tato systematická kooptace je tichým, ale vytrvalým procesem, který eroduje kulturní duši Evropy.“

Evropané by proto měli pečlivě sledovat, kam směřují jejich peníze a jaké hodnoty jsou skutečně podporovány jménem „rozmanitosti“ a „inkluzivity“. Opravdová rozmanitost totiž nevzniká na základě centrálně řízených grantů, ale v živé pluralitě svobodných a sebevědomých evropských kultur.