Pokud se zákonodárci nerozhodnou zvýšit počet hlasů potřebných k přehlasování senátního veta, zůstane horní komora parlamentu navždy slabá. Situaci jsme objasnili v placené anglické verzi bulletinu Friday Edition v říjnu 2018. Zde je výňatek z naší analýzy.

Senát je v rozporu s názorem Miloše Zemana a Václava Klause, že politika by měla být soubojem velkých stran levice a pravice, které se střídají. Politické strany mají plnou kontrolu nad svými kandidátními listinami do Sněmovny a mají způsoby, jak na své poslance dohlížet i po jejich zvolení.

Senát funguje jinak. Je mnohem více založen na osobnostech, které je obtížnější ovládat než stranické pěšáky. To vede k velké nejistotě ohledně toho, kdo může být zvolen a jak budou senátoři hlasovat. Voliči při výběru senátorů jednoduše neposlouchají hlavní politické strany. Dokladem toho je současné složení Senátu, kde ANO, ČSSD a ODS mají pouze 37 z celkových 81 křesel.

Tato nejistota je hlavním důvodem omezení pravomocí Senátu při tvorbě Ústavy. Hlavní strany v 90. letech cítily potřebu přijmout zásadní reformu, která by prospěla především jim. Nechtěly, aby se jim do toho nevyzpytatelný Senát pletl.

Kdyby chtěl prezident Miloš Zeman nebo kdokoli jiný dát Senátu větší politický význam, a tím eliminovat nízkou volební účast a pohrdání voličů horní komorou, vyzval by ke zvýšení minima 101 hlasů v dolní komoře parlamentu k přehlasování Senátu na 120 hlasů. Pokud by takové ustanovení existovalo už dnes, měla by vláda ANO-ČSSD se svými pouhými 108 poslanci pravidelně potíže s prosazováním svých kontroverzních zákonů. A to si Zeman zjevně nepřeje.