Einstein měl na mysli neomezený destruktivní potenciál moderní války, která by mohla zničit civilizaci tak, jak ji známe. Jeho slova se však dnes, více než kdy jindy, zdají být naléhavě aktuální.
Současný světový vývoj připomíná sud s prachem, který čeká na jiskru. Válka na Ukrajině, probíhající konflikt v Izraeli a Pásmu Gazy, či napětí v Tchajwanské úžině představují jen vrchol ledovce. K tomu připočítejme narůstající militarizaci Arktidy, stálou nestabilitu na Blízkém východě a teroristické skupiny, které působí po celém světě.
Každý z těchto konfliktů může představovat spouštěč širšího konfliktu, který by mohl přerůst v ničivou válku světových rozměrů. Moderní technologie a zbraně, jako jsou hypersonické rakety, drony či kybernetické útoky, činí válku nejen smrtonosnější, ale také obtížně kontrolovatelnou. Einsteinova hrozba, že by třetí světová válka mohla vést k návratu lidstva na úroveň primitivních bojů, se zdá čím dál pravděpodobnější.
Přestože jaderné zbraně od konce druhé světové války nebyly nasazeny, hrozba jejich použití nikdy nezmizela. Naopak, v posledních letech narůstá. Severní Korea pravidelně testuje své rakety, Írán pokračuje v obohacování uranu a velmoci jako Rusko a Spojené státy modernizují své jaderné arzenály.
Napětí mezi NATO a Ruskem během války na Ukrajině znovu otevřelo otázku, zda by nasazení taktických jaderných zbraní mohlo být na stole. Jakmile by k tomu došlo, následky by byly nepředstavitelné. Jaderná válka nezanechá vítěze - pouze zničené země, zhroucené ekosystémy a miliardy mrtvých.
Einsteinova slova však nejsou jen varováním před fyzickou destrukcí. Jsou také kritickou reflexí lidského selhání. Navzdory pokrokům v oblasti vědy, technologie a diplomacie jsme jako druh stále náchylní k řešení konfliktů násilím. Globální militarismus, ekonomické soupeření a honba za mocí vytvářejí prostředí, které se může snadno vymknout kontrole.
Pokud by dnes vypukla třetí světová válka, svět, jak ho známe, by mohl přestat existovat. Města by se proměnila v ruiny, životní prostředí by bylo zasaženo jaderným spadem a generace lidí by čelily chudobě a chaosu. Čtvrtá válka, boj klacky a kameny, by byla důsledkem návratu do barbarství.
Podívejme se zpět na první polovinu 20. století. První světová válka byla nazývána „válkou, která ukončí všechny války“. O pouhé dvě dekády později ale svět zachvátil ještě ničivější konflikt, kterým byla druhá světová válka. Navzdory hrůzám holocaustu, Hirošimy a Nagasaki se lidstvo nepoučilo. Dnes, o století později, máme více válek, sofistikovanější zbraně a menší ochotu hledat diplomatická řešení.
Psali jsme:
Existuje však naděje. Einsteinova slova jsou také výzvou k odpovědnosti. Politici, vědci, aktivisté a běžní občané mají možnost ovlivnit směr, kterým se lidstvo vydá. Namísto zvyšování výdajů na zbrojení bychom měli investovat do vzdělání, zdravotnictví a klimatických řešení. Místo eskalace konfliktů bychom měli hledat způsoby, jak budovat důvěru a spolupráci.
Albert Einstein, jako symbol vědy a rozumu, nám zanechal odkaz nejen v podobě svých objevů, ale také ve svých varováních. Je na nás, zda jeho proroctví necháme naplnit, nebo se vydáme jinou cestou. Dnešní svět nás staví před otázku, zda máme dost odvahy, moudrosti a pokory, abychom zajistili, že čtvrtá světová válka zůstane jen výstrahou, nikoliv realitou.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: lostintime)
