Od konce druhé světové války provedly světové mocnosti více než dva tisíce atmosférických jaderných testů. Tyto exploze měly sílu milionů tun TNT a způsobily uvolnění obrovského množství radioaktivních částic i tepelné energie do atmosféry. Přesto se globální klimatické modely ani dnes neodkazují na jaderné testy jako na příčinu globálního oteplování. Tato historická fakta stojí v ostrém kontrastu se současným mediálním honem na domácí kamna na dřevo, jež jsou v některých zemích označována za „nepřítele klimatu“.
Válka? Ano. Ale hlavně potichu o tom, co vypouští.
Zatímco se západní i východní Evropa chvěje strachem z klimatické katastrofy, denně na Ukrajině hoří rafinérie, tanky, sklady munice, a celé městské čtvrti. Jen v jediném dni se při intenzivním bombardování a ostřelování spotřebují stovky tisíc kusů střeliva. Moderní stíhací letouny prolétávají oblohou nadzvukovou rychlostí a raketové systémy vypouštějí tuny paliva v jediném záblesku.
Nikdo z klimatických aktivistů a politiků však neprovolává do kamer, že by snad válka měla být omezena kvůli emisím. Válka, ač děsivá, je v tomto světě „uhlíkově korektní“.
Globální letecký provoz dosahuje po covidu znovu rekordních hodnot. Soukromé tryskáče miliardářů létají z New Yorku do Davosu, kde pak jejich majitelé přednášejí o nutnosti snižování emisí a o nebezpečí „uhlíkové stopy chudých“. Zaoceánské lodě, plující s desítkami tisíc kontejnerů, poháněné nejšpinavějším topným olejem, zůstávají mimo jakoukoli vážnější diskusi o klimatu.
Veřejnost tak v tichosti sleduje, jak ekologická pravidla platí vždy pro někoho jiného... hlavně pro ty, kteří nemají vlastní hangár.
A pak jsou tu kamna. Prostý občan, který si zatopí dřevem, aby nemusel mrznout nebo platit za předražený plyn či elektřinu, je náhle označen za environmentálního zločince. Dřevěné pelety? Lokální kotle? A co teprve krb na chatě nebo chalupě? To je „nepřijatelné znečištění“, tvrdí úředníci.
Ironií zůstává, že dřevo je jeden z mála obnovitelných zdrojů energie dostupný široké populaci. Je to palivo, které lze získat lokálně, bez nutnosti dovozu z geopoliticky nestabilních regionů. Přesto se stává terčem kritiky, zatímco ti, kdo mají na denní transatlantické lety, zůstávají nedotknutelní.
Psali jsme:
Klimatická opatření se pod rouškou vědy a záchrany planety stále častěji stávají nástrojem sociální kontroly a elitářského pokrytectví. Místo systematického řešení globálních emisí se vytváří novodobá forma uhlíkové cenzury, kde ti nahoře káží střídmost, ale žijí v nadbytku. A ti dole mají zhasnout, zatnout zuby... a hlavně netopit.
Možná je čas přestat démonizovat obyčejné dřevo a začít se ptát, proč ten kouř z raket a rafinérií nikomu nevadí. A hlavně kdo ten oheň vlastně opravdu rozdmýchává.
(kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
