V rozhovoru s publicistou Františkem Ročkem s povzdechem hovoří o současné marnosti.

Roček: Změnil jste název své poslední knihy, kterou vydáte, ze Studené války 3.0. na Válku civilizací. To je ještě depresivnější název. Jaký máte pocit pár dnů před koncem roku? 

Doubrava: Kde kdo si cintá pentli a hodností uplynulý rok. Jenže, není co hodnotit. Jsme již řadu let ve stále hlubší politické žumpě. Jediná optimistická věc je, že ještě žiji.

Roček: Jak definujete žumpu, o které hovoříte?

Doubrava: Dnešní pocity vychází z historie. Podnikatelská mafie má obrovský vliv na společnost. Používá tzv. moderní, ve skutečnosti zpátečnickou ideologii, neoliberalismus. Jde o snahu omezit vliv kohokoliv na jejich rozhodování. V 80. letech americký prezident Ronald Reagan a britská premiérka Margaret Thatcherová přijali neoliberalismus jako nástroj ke snížení role vlády v ekonomice, deregulaci, privatizaci k podpoře tzv. volném trhu a k omezení takzvaného sociálního státu.

Roček: Neznamená to, že neoliberalismu je stále více závislejší na prosazování jejich kšeftů? Čili potřebovali zlikvidovat svého velkého rivala – Rusko a Čínu. Dostupnější bylo Rusko přes nacionalistického primitivy z Ukrajiny? 

Doubrava: Ano. Neoliberalismus sice otevřel světovou ekonomiku a stimuloval globální obchod, ale za jakou cenu? Šlo to i pomaleji, čili citlivěji. V protikladu k vládním zásahům do ekonomiky bránila neoliberální taktika stát stanovit si národní cíle, jak se vypořádat s měnícím se světem. Přitom každý region je jiný. Stejný záměr musí přizpůsobit svým podmínkám. Jenže, neoliberalismus odmítá plánování. Je natolik sobecký, že upřednostňují bezprostřední zisk. Tím si řežou větev před dlouhodobým ziskem a stabilitou. Podle ekonomů problémy způsobené nedostatkem plánování a předvídavosti se projevily v prvních desetiletích 21. století.

Roček: Neoliberalismus je za zcela nekoncepční představou, že konflikt na Ukrajině zvýší prodej neoliberálních zbraní a neoliberální ropyči plynu ze západních zdrojů. To chápu. Ale ironií je, že miliardář a podnikatel Donald Trump je prvním prezidentem, který vážně zpochybnil neoliberální mocenskou strukturu. Nebo ne?

Doubrava: Naučil se míchat strategii s taktickou momentální výhodou. Pokud někoho překvapí, že jeho příznivci jsou více z nízkopříjmových skupin, Trump má obchodní světonázor, čili kšeft především. Ale jako prezident se většinou držel neoliberální agendy svých prezidenských předchůdců, ale neoliberalismu dal nacionalistický nádech. Jeho Amerika první, Amerika především, signalizovalo Američanům, že jim zajistí práci. 

Chce, aby se výrobcům a obchodníkům z USA dařilo při kšeftování lépe než ostatním, včetně EU.

Roček:    Proto nelze věřit Trumpovi, že jeho snaha po ukončení konfliktu na Ukrajině bude jenom mírovou snahou?

Doubrava: Obchodník prezidentem znamená, že nikdy nevíme, co udělá. Válka na Ukrajině byla výsledkem neschopnosti Západu přetvořit Rusko k neoliberálnímu obrazu. Po rozpadu SSSR měly USA spojence v Borisi Jelcinovi, nástupci Michaila Gorbačova. Naivní Jelcin se řídil radami amerických ekonomů, aby změnil Rusko na neoliberální ekonomiku. Prý pouze šoková terapie může dostat Rusko na cestu k demokratické tržní ekonomice. Ale finančně nepomohli, na rozdíl o podobné situace v Polsku. Tržní reformy proto vyústily v drancování ruských zdrojů podnikateli s dobrými konexemi, kteří vytvořili třídu oligarchů a vydělali miliardy. Okamžitě přesunuli svou finanční kořist na západ a jako správní primitivové koupili fotbalové kluby v Anglii a nóbl nemovitosti na francouzské riviéře. A v Rusku rostla bída. Když nacionalistický Putin nahradil naivního Jelcina, Západ zdvojnásobil úsilí o rozšíření NATO na východ. Důsledky známe.

Roček: O Ukrajině píšu jako o americko – ruské válce vedené ukrajinskými domorodci. O tom vyšla i na Prvních zprávách řada článků. Co to znamená dnes? 

Doubrava: Hloupé západní sankce ruskou ekonomiku nepoložily, ale poškodily EU, protože EU ztratila ruskou ropu a plyn za přijatelnou cenu a velký ruský trh. Ukrajina také ukazuje, že Západ není schopný jednat s protivníkem, který se na rozdíl od Iráku či Libye dokáže bránit. Proto nevíme co zlého nás ještě od západních svatých neoliberalistů čeká. Předzvěstí toho je postava podivného premiéra Fialy.