Mlelo  se to tady u nás jedna radost - to co z toho mlýnku vycházelo už taková radost nebyla. Ale přišli jsme si každý den „na své“. Vytrhly nás ty volby - lépe řečeno jejich „uchazeči o první místo“ -  z letargie, do které jsme se od vstupu do EU pomalu ale jistě dostávali a v posledním čase už i bez odporu setrvávali.

Volební slogany byly tím prvním prostředkem, které nás probouzely z apatie hned zrána na cestě do práce v době, kdy se auta posouvala v hlemýždím tempu 10-20 km/hod. každodenní dopravní zácpou. Řidiče, kteří měli smysl pro humor pobavily, řidiče, kterým humor chyběl, zvedly tlak. Nejlépe na tom byli ti, co si ani po létech snaživé integrace rakouskou řeč a humor neosvojili.

„Zelení“ prokázali poprvé za pět let smysl pro humor svým volebním sloganem: „…Myslete na zítřek…“ Dcera moji přítelkyně Juki údajně každé ráno, když vezla svá dvojčátka do školky, zařvala na adresu vice-kancléře Koglera: „…jak velice  na to myslím, ty kreténe,  uvidíš za pár dnů…“ Dvojčátka se tak naučila jedno cizí slovo - po těchto volbách se jim bude hodit.

Nu, to co se v televizních relacích po dobu předvolební agitace  mezi soupeři odehrávalo, nemělo nic z té  obdivované  „feine englische Art“ - nic z toho fajnového anglického  způsobu vyjadřování, nic z toho suchého humoru, kterým se protivník ztrapní bez ordinérních výrazů. Nevynechal se ani jediný „úder pod pás“. Uděloval ho bez ostychu každý každému. Ti, co neměli argumenty, házeli po sobě špínou.

Herbert Kickl,  šéf „modré partaje“ Svobodných, jako jediný ze všech kandidátů, předložil program konkrétní. Na zastavení  devastace rakouského hospodářství, země i občanů, reorganizaci školství a systému výuky (polovina žáků nerozumí  řeči ), a totální stop dalšímu „kontingentu“ azylantů na další léta. Povede se to ovšem jenom tehdy, když bude kancléřem a když si svůj team sám vybere.  

Strana lidová na čele s nynějším kancléřem všechny jeho návrhy kopíruje . Voliči ale nevěří, že někdo kdo sám na tyto „plány do budoucna“ nepřišel, bude schopen je také realizovat. Nu a tady má Herbert Kickl jasnou převahu, protože si vidí dál než na špičku vlastního nosu , pokud jde o politické vzdělání a logické myšlení. A také má kousek toho jasnovidectví, které by mělo být vlastní každému, kdo je zvolen národem na dobu delší než tři měsíce… 

Jeho soupeři o přízeň voličů ho  nazvali „manipulátorem  se strachem“. Protože toto umění vynalezla a praktikuje EU s královnou sankcí VdLeyen, na nikoho to nezapůsobilo.

Markus Tullius Cicero - toho připomíná Herbert Kickl svou rétorikou i přednesem, kterým přivádí do nadšení své posluchače na veřejných shromážděních. Ale jenom pokud nezapomene , že „tón dělá muziku“….Pak vrací svým protivníkům stejnou měrou, bez dodržování pravidel diplomacie, a jenom s minimem „verbální“ zdrženlivosti. Někdy překročí míru únosnosti dokonce i u samotného pana prezidenta.  Nazvat ho senilním, se mu nevyplatilo. Pan prezident má paměť jako slon, což po volbách Kicklovi  dokázal způsobem předvídaným i logickým.

Ale jedno jak tomu je - když se v televizi ohlásí diskuse s Herbertem Kicklem, šéfem partaje „Svobodných“, stoupne „náklad“ posluchačů vždy o sto procent.

Orbán: Nemusíte opouštět Brusel, ale musíte tam napochodovat!

Karl Nehammer - šéf OVP,  strany Lidové, kancléř z vůle boží, hlava pomazaná….Nu, ne zcela z vůle boží, a hlava také není pomazaná tím, čím by měla být. Totiž moudrostí…

Ve svém volebním sloganu, dává na vědomí, že chce jít „střední cestou“. Potvrzuje tím vlastně, co jsme za jeho pětiletého „panování“ dávno zjistili: že není ani ryba-ani rak. O souboje, kde by musel prokázat státnickou zručnost,  nebo riskovat oblíbenosti EU, vlastně nestojí. Pro normálního člověka by takový postoj:   „s každým vyjít po dobrém“ nebyl na závadu. V jeho případě mu ale vynesl despekt. A to nejenom u partnera Zelených, kteří se posledních  měsících  rozhodli kancléři zásadně oponovat, odporovat,  nebo ho blamovat.  Jako v přímo  drastickém případě neposlušnosti ministryně pro ochranu klímy , Leonore  Gewessler.  Novelizaci zákona  EU o renaturizaci  přírody v Rakousku odsouhlasila „na vlastní pěst“ - a to přes doslovný zákaz svého kancléře, přes protesty a demonstrace  zemědělců . Zelená koalice se postavila za neposlušnou ministryní (mimochodem stejně nenáviděnou jak neschopnou) rozhodnutí kancléře odmítla vzít na vědomí . Tato slabost ho připravila o spoustu hlasů jeho vlastních voličů.

Revolta zelených proti tyrkysovým těsně před volbami neprospěla ani jedné straně.

Karl Nehammer,  je člověk, který se nedovede rozhodnout. Hlavně si netroufá říct jasně a odvážně svůj vlastní názor na věc. Snad proto, že žádný nemá.

A co Andreas Babler,  šéf Socialistické strany, náš červený Robin Hood, představitel všech zbylých proletářů Rakouska ? Nejjednodušší odpověď by byla: NIC ! Ono se o něm opravdu nedá říct něco, co by za to stálo. 

Babler, po léta  starosta z Traiskirchenu, malé to obce, která od začátku , kdy paní Merkel vyřkla to osudné „my to zvládneme“, úpěla pod lavinou emigrantů,  nezvládatelných jako hordy Džingischána….Že by svým,  pod tímto jhem úpějícím obyvatelům,  byl někdy pomohl, není známo.

Nedá se o něm opravdu více říct, nežli že Marxův „Kapitál“ považuje za svou bibli Svůj program,  že by se měla snížit pracovní doba a zvýšit platy…. bohaté trestat vysokými daněmi a úspory z nich rozdělit mezi chudé… azylantům  zvýšit sociální dávky ….předložil voličům s takou naivitou , až člověk neměl to srdce upozornit ho, aby přestal s těmi blbostmi.

U mojí přítelkyně Edeltraud, věrné socialistky,  si vysloužil porovnání se šípkovou Růženkou. Ta také zaspala, probudila se za sto let - a nedovedla se zorientovat v přítomném čase. Tak jako ten náš „Blabler“,  kterého nikdo nebere vážně. Přesto se ale nedá předem říct, jestli  nebude použit alespoň „do počtu“. Zatím se o tom uvažuje. On projevil ochotu k spolupráci s každým.

Vice-kancléř Werner Kogler…. tak o něm se nám vůbec mluvit nechce. Tak jak se nám ho nechtělo poslouchat. V minulém životě musel být tibetský mnich, (samozřejmě bez těch ušlechtilých vlastností)… 

Jeho řeč - a to to pokaždé,  jedno kolikrát a s kým v televizi vystupoval, připomínala tibetské modlitební mlýnky… Neměl sice co říct - ale mlel a mlel. A mlel.

Zastavit ho, přinutit, aby dodržel určený čas,  nesvedly ani dvě moderátorky, které se o to pokoušely jak profesionálně, tak i ženskými triky.  Monolog bez ladu a skladu, působící na posluchače jako šamanské bubny,  měnící se v dialog jenom tehdy, když se protějšek nedal odbýt… ale ani tak nepřestal mluvit „zároveň s kolegou“. A tak nebylo rozumět ani jednomu z nich. Byl to účel pana Koglera aby nikdo nezpozoroval že mluví o ničem ? Anebo jednoduše jediná „variace“ diskuse kterou si tento  zelený neandertálec po dobu své působnosti vůbec osvojil ?

Přes tyto „duchem chudé“ výstupy, probleskovala ta typická genialita Zelených: „svalování nezdarů na okolnosti a jiné osoby“…Jeho rčení,  „že mínění plebsu ho zajímá jako pšouk v lese“, odpovídá přesně jeho IQ.  Nezpůsobilý na jakoukoliv funkci….sebejistý  arogancí politického zbohatlíka….Primitiv, ze kterého partajnický průkaz udělal prominenta.  Že jako politik skončil,  mu zatím nedošlo. Hned se nabídl k další koalici, jedno s kým, ale s  výjimkou Kickla!  Prý…

V očích všech voličů ztratil tvář. On sám to dodnes nezpozoroval. 

Beate Meinl-Reisenger, šéfka NEOS, barva pink….Fešanda,  získávající body úsměvem  a ztrácející je  svými názory. Amazonka neúnavně brojící proti všem, nejvíce proti tzv. modrému šéfovi Svobodných,  Kicklovi V těchto volbách získala navíc 1 % hlasů. Na to, kolik let se o to bezvýsledně snažila, to nebyl výsledek nijak ohromující. Snad proto , že neutralitu Rakouska vyhlásila za neúčelnou, zastaralou, a život bez EU nepředstavitelný.

Diskusi  s Herbertem Kicklem  odmítá striktně, protože ten je v jejích očích hrozbou a apokalypsou demokracie. 

Její vyjádření po sčítání hlasů voleb, ve kterých Kickl získal převážnou většinu hlasů, a všichni ostatní prohráli přímo drasticky - označila jako „černý den demokracie“…Tolik  k mínění a respektování vůle národa od dámy, která by mohla  - snad ale zároveň nedejbůh - sehrát rozhodující roli v sestavení nové vlády a hlasů v parlamentu. S tím svým jedním procentem navíc by totiž mohla při sestavení koalice třech zkrachovanců - černé, červené a zelené - být tím rozhodujícím „jediným“ hlasem, který by ručičku vítězství  odklonil ze strany vítěze Herberta Kickla . Tím by ho připravila o převahu hlasů v parlamentu. 

Osud je opravdu veliký šprýmař.

Krátká osobní charakteristika politiků, kteří budou snad zase rozhodovat o budoucnu nejenom Rakouska, ale i Evropy a sousedských států, viděna z pohledu  občanů Vídně, denně je pozorujících, denně je potkávajících a denně si o jejich soukromých eskapádách „špitajících“ , bude snad „soukromou “předpřípravou" k pochopení dalších převratných událostí, které určitě přijdou. 

Říká se, že ten kdo neví „co se stalo předtím“, nemůže vědět, „co přijde po tom“….Tihle páni, kteří poprvé od roku 1946 utrpěli šok při zjištění, že tentokráte se jim obvyklá manipulace s voliči nevyplatila, se jen tak lehce nevzdají….

U každé manipulace je bude zaručeně provázet šarže nejvyšší - sám pan prezident VdBellen. Sice jenom jako „zelená Eminence“, v pozadí, ale  kdoví, co se z toho vyklube.