Dějiny se prý opakují.  U nás v Rakousku ale s obměnami: Náš intrikánsky kardinál je zelený, a naši tři mušketýři nejsou ušlechtilí, ani čestní, a hrdí už vůbec ne. Jejich stav a původ tyto vlastnosti nevyžaduje, v jejich kruzích nejsou na ně ani zvyklí.

A heslo těch statečných mušketýrů si také přizpůsobili. To teď zní:
„Každý sám za sebe a všichni proti jednomu." (Samozřejmě, proti Herbertu Kicklovi,  skutečnému vítězi voleb.)

Proti intrikánskému kardináli také nebojují, naopak, věrně mu slouží.

Už ani nepočítáme dny, které naši tři mušketýři Karl Nehammer (šéf OVP, strany Lidové), Andreas Babler (šéf Socialistické strany) a Beate Meinl-Reisenger (šéfka NEOS, barva pink)  tráví v soubojích o židle. Veřejnosti tuto činnost  předkládají jako „sondování". Sondují tedy, urputně a neústupně - žel, furt bezvýsledně. Média  mají problém: není o čem psát ani informovat.

Na televizních  obrazovkách je každou chvíli vidět, jak žurnalisté a kameramani sprintují za trojicí „cukrátkové koalice" (v originálu „Zuckerl-Koalition",což  jde právě tak špatně přeložit, jako strávit),  která před nimi doslova utíká.

Usmívají se tihle tři u těch jim tak nemilých přepadech médií,  společně nebo jednotlivě, strnulým úsměvem, ze kterého se nedá vyčíst absolutně nic. Na dotazy odpovídají jednoslabičně, v rytmu  morseovky ...a prchají k dalšímu „sondování".  O jeho výsledcích nepronikne na veřejnost nic konkrétního, než „že se snaží..." Dle našeho názoru o nic jiného, nežli jeden druhého přesvědčit, aby konečně povolil.

A tak ještě stále nemáme tušení o tom, co se děje ani o tom, co se bude dít. Nejhorší je, že tohle neví ani samotni adepti na koalici, kteří to, podle analýz politických expertů, nejsou schopni ani vyřešit, ani vzdát. Co se musí ještě stát, aby  se přestali zbytečně snažit o věc dávno ztracenou ...?

Hlavně by se měli vzdát  svých nereálných snů : Tyrkysový Karl Nehammer podle svého snu být znovu kancléřem...rudý Andreas Babler bude podle svého snu, vládnout napůl jako Karel Marx a napůl jako Robin Hood...a Beate Meinl-Reissinger podle svého snu, konečně zazáří na politickém nebi jako hvězda barvy „pink".

Naše šedá - pardon zelená - Eminence  VdBellen,  se odebrala do svých komnat v Hofburgu, ze kterých nevychází. Čeká co se stane - on už toho udělal dost. Jak ho nevděčni občané denně urážejí a vyzývají k abdikaci, to nemá zapotřebí. Však to také absolutně ignoruje a když ho náhodou překvapí nějaký reportér na procházce s pejskem (jedinou to jeho státní činností) otázkou, co hodlá dále dělat, je odpověď vždy stejná: „...dobrá věc potřebuje čas..." Takže se už nikdo neptá.

Finanční experti mezitím rozebírají dezolátní stav financí, upozorňují na dluh ve státním rozpočtu ve výši 24 miliard, na naprostý rozpad hospodářství a všech složek sociálního systému od školství až po zdravotnictví....

A naši tři mušketýři, kteří jsou hanbou těch pravých,  hrají dále „o čas". Bez toho, aby si uvědomili, že  už žádný nemají. 

Takže   nám nezbývá, než si počkat do ledna. Další zemské volby přinesou další hlasy pro liberální, svobodnou stranu a pak nebude stát nic v cestě novým volbám.

Těm, které i když opožděně, ale přece jenom, skončí ten boj o křeslo kancléře. Že ho ale určitě neobsadí  Karl Nehammer, „ je jasné jako facka". 

Ta, kterou by si pár těch „tam nahoře" za to, jak nás mají za blázny, skutečně zasloužilo.