Není to zcela jejich vina... všichni co se denně pokouší „sjednat podmínky pro koalici modro-černou" , odmítají prozradit houfům pronásledujících je  žurnalistům, co je nového ve státě rakouském....

Opereta...? Tragedie...? Tragikomedie...? Fraška...? Ze všeho trochu. Dokonce něco z krimi...  To  zamíchal do svého scénáře hned po výsledku voleb:sám president VdBellen,  když jejich vítěze - šéfa liberální (modré) partaje Herberta Kickla  - odmítl jmenovat do funkce kancléře, jak se patřilo.

Tento jeho scenář se změnil v komedii, když jmenoval do funkce „nového" kancléře, právě sesazeného Karla Nehammera, čili ex-kancléře, pod jehož vedením lidová partaj prohrála na celé čáře. 

Tato komedie, trvající po dobu třech měsíců, když se šéfové partají - „z vůle lidu sesazeni" - a to Anreas Babler šéf socialistické a Karl Nehammer šéf lidové partaje pokusili „spolčit" se šéfkou NEOS (tá partaj by si měla změnit jméno na („To nám sem NENOS") - Beate Meinl-Reisinger. Ti tři neoblíbení se pak pod názvem „cukrátková koalice" -   (drops tak kyselý, že ho sami nedokázali spolknout), tři měsíce každý den radili - říkali tomu sondování - jak dál...Paní Beata, která má „nejvíc za ušima" pochopila, že k positivnímu výsledku nikdy nedojde. A tak se ten domeček z karet s nápisem „Kickl se nesmí stát kancléřem, pan prezident by to nepřežil..."  zhroutil. 

Karl Nehammer podal demisi.

Andreas Babler, zůstal sám, ani jeden z proletářů celého světa mu nepřispěchali na pomoc, rakouští proletáři jeho vlastní strany dokonce pilně pracují na problému, jak se ho zbavit.

Panu prezidentovi nezbývalo nic jiného, než pověřit  svého osobního nepřítele koaličním jednáním - čili uznat jeho vítězství. A právo, vybrat si koaličního partnera. 

Ale jeden tah, který prozrazuje jeho zálibu v intrikování se mu přece jenom povedl: Za dočasného kancléře dosadil   býv. dočasného ministra vnitra Schallenberga, který teď v parlamentu EU zcela nediplomaticky dává najevo svoji nespokojenost s postojem Rakouska, odmítajícího vzdát se své neutrality. První jeho čin po inauguraci byl také telefonát s paní VdLeyen. Věrný služebník si vyžádal další instrukce.

Snad nikdo není Rakušany tak neoblíben - kromě prezidenta VdBellen - jako tento diplomat, který slouží dvěma pánům na úkor toho, kdo ho platí. 

A teď se otevřela opona k frašce: Po „zmizení" Karla Nehammera (stal se prý poradcem nějaké firmy (je dobré vědět, že osud se umí smát) stal se  jeho nejbližší poradce a přítel  Christian Stocker  vyslancem, nabízejícím Herbertu Kicklovi ruku ke spolupráci. Nedobrovolně, s největším úsilím tuto „pohanu" protrpět, v zájmu udržení si moci. Z jeho tváře je možno vyčíst jak v této nové pozici trpí, jakou oběť své partaji přinesl, jak se cítí ponížen, že musí dýchat při veřejných vystoupeních stejný vzduch s Kicklem. 

Mnoho občanů, kteří neuveřejňují své komentáře k politickému dění písemně, podlehli nutkání Kickla „varovat": 

Koalici s největším nepřítelem? Který ho veřejně ještě po volbách napadl v parlamentu prohlášením: „...nikdo vás tu v parlamentu nechce a republika vás nepotřebuje..."

Ten Christian Stocker, zrádce, který obětoval hlavu Jochanána (pardon, svého šéfa a přítele Nehammera), aby se dostal po létech věrných služeb konečně sám na výsluní ... ten chce na všechno zapomenout a přeběhnout do nepřátelského tábora...? 

A tak se teď už zase jedná... ale tentokrát produktivně. Ten mrak 26 Milliárd dluhu, který zanechala vláda černých-zelených jako dědictví národu,  zmizel . Stát unikl jenom o vlásek další „záchranné akci" EU, která by ještě více okleštila  zbytek  autonomie. 

Začali jsme s projevy uznání za to, že  se v zájmu národa i nepřátelé shodnou a snaží zapomenout na osobní pocity.

Ale jak se říká: nechval dne před večerem...

Tento týden se začalo jednat o rozdělení moci. A až tento týden nastal ten skutečný boj o moc. A o ministerstva, které tuto moc představují.

Na tato ministerstva si dělá teď nárok Herbert Kickl. Jako kancléři má na to nárok. Ještě před volbami, ve všech diskusích to oznamoval slovy absolutně jasnými: „...jako kancléř nebudu mít žádnou moc bez těchto ministerstev k prosazení svého programu a své strategie. Tato ministerstva musí patřit pod moji kontrolu a správu..." 

Nic nového teda, žádné překvapení pro koaličního partnera. Myslelo by se. Ale právě tady se to „hladké jednání" zadrhlo. Zauzlilo.

Říkáme si: jak jen si může na ministerstvo financí nárokovat někdo, kdo udělal 26 Mlrd dluhu? Ministr financí nedokázal říct, kam ty peníze „zmizeli". (On sám zmizel do Bruselu, kde ho paní VdLeyen za věrné služby pověřila  řešit v Rakousku problém s migrací. V němž se vyzná stejně „dobře", jako se vyznal ve financích.)

Ministerstvo vnitra, kterému vládne Alma Zadič,(zelená) není schopné zvládnout stoupající kriminalitu, útoky na spoluobčany i policii, vraždy a znásilňovaní.

Ministerstvo zahraničí nedokáže zastavit příliv ilegálních emigrantů, zneužívání asylu a sociálních služeb na úkor vlastních občanů...

Bez těchto ministerstev by funkce nového kancléře byla další Potěmkinovou vesnicí.
 

Tento víkend si dali unavení „jednatelé" pauzu. K nabrání sil na nové argumenty a boje. O moc - kteří jedni  (lidová partaj) už měli a nedokázali využít. O moc, kterou druzí(liberálové ) chtějí použít na „vytažení káry z bláta", jak sami říkají.

Herbert Kickl neustoupí. Nemůže ustoupit i proto, že svému partneru, Christianu Stocker, nemůže absolutně důvěřovat. Kdo jednou zradí, zradí i podruhé. Těmito slovy dali občané v hojném počtu najevo, co si o koaličním partneru myslí.  

Rakouský gordický uzel.... Když se ho nepovede rozetnout, musí se počítat s novými volbami. Ty ale vlastně už nikdo nechce. 

Stejně  jako už nikdo nechce tyhle osobní politické machinace, které nevedou nikam jinam, než do srázu. Snad si to uvědomí i strana lidová, která nás na jeho okraj přivedla.