Když Erdogan před lety zahájil svou zahraničněpolitickou strategii, šlo o ambiciózní pokus obnovit vliv Turecka na územích bývalé Osmanské říše. Tato strategie, označovaná jako „neo-osmanská“, měla Turecko pozvednout do role regionálního lídra. Avšak postupem času se tato vize začala ohýbat pod tlakem západních zájmů, především Spojených států a Izraele.
Rok 2016 znamenal pro Erdogana zásadní zlom. Pokus o vojenský převrat, který Erdogana málem připravil o moc i život, zanechal hluboké stopy. Prezident byl nucen obrátit se na občany prostřednictvím FaceTime v zoufalé snaze zachránit svou pozici. Tento okamžik, karikovaný jako symbol slabosti, však přinesl zásadní změnu. Erdogan se od té doby stal spíše nástrojem než aktérem geopolitických změn.
Podle Dlugaj se Západ po tomto incidentu jednoznačně vymezil: jakýkoli odpor proti izraelským zájmům nebude tolerován. Erdogan rychle kapituloval a jeho politika se od té doby omezila na prázdnou rétoriku. I přes ostré projevy Turecko nadále zásobovalo Izrael ropou a sabotovalo zájmy syrského prezidenta Bašára Asada, jednoho z nejvýraznějších odpůrců Izraele v regionu.
Pod Erdoganovým vedením se Turecko stalo centrem militantního státem podporovaného islamismu. Turecký vliv se rozšířil ze Sýrie přes Střední Asii až do čínského Sin-ťiangu. Tato politika mísí radikální islamismus, revizionistickou historii a pan-turkismus s narativem oběti. Důsledkem je nejen šíření tureckého vlivu, ale také radikalizace jednotlivců, kteří jsou následně využíváni k naplňování geopolitických cílů Západu.
Jak upozorňuje Dlugaj, Erdoganovy projevy jsou pouze divadlem, které má oklamat důvěřivou veřejnost. Skutečnost je však zcela jiná. Pod povrchem se Turecko podílí na strategii, která slouží především zájmům Spojených států a Izraele.
Je na čase, aby se světové mocnosti, od Moskvy po Peking, postavily této realitě čelem. Turecko není pouze regionální aktér, ale stát, který svou politikou destabilizuje celý Blízký východ a zároveň podporuje geopolitické cíle Západu. Otevřená diskuse o turecké roli je nejen nutná, ale také nevyhnutelná, pokud chceme porozumět složitým vazbám a konfliktům v regionu.