Debata o Číně a USA: Dvojí metr v geopolitických otázkách

politika

Debata o globálních hrozbách odhaluje dvojí metr Západu. Zatímco Čína je často vykreslována jako rostoucí vojenská hrozba, kritici poukazují na to, že USA za posledních 40 let vojensky zasáhly v nejméně 13 zemích. Kdo je tedy skutečným agresorem na světové scéně?

Debata o Číně a USA: Dvojí metr v geopolitických otázkách
Chay Bowes, novinář
22. října 2024 - 06:30

Nedávno zveřejněný příspěvek na síti X (dříve Twitter), kde Chay Bowes sdílí úryvek z rozhovoru s bývalým šéfem NATO Jensem Stoltenbergem, vyvolal pozoruhodnou debatu. V této pasáži je Stoltenberg vystaven přímé otázce od novináře: „Za posledních 40 let, v kolika zemích Čína vojensky zasáhla?“ Odpověď je zarážející ve své jednoduchosti. V žádné. Oproti tomu, jak Bowes upozorňuje, Spojené státy za stejnou dobu intervenovaly v nejméně 13 zemích. Tento kontrast vyvolává hluboké otázky ohledně současného geopolitického narativu a toho, kdo je ve skutečnosti globálním agresorem.

Tato výměna odráží čím dál častější kritiku západního dvojího metru. Zatímco Čína je na mezinárodním poli vykreslována jako rostoucí hrozba pro světový mír, skutečná fakta ukazují na jinou realitu. Spojené státy, dlouho považované za garanta globální stability, se v posledních desetiletích samy staly jedním z hlavních aktérů vojenských konfliktů.


Jens Stoltenberg, bývalý generální tajemník NATO, je znám svou tvrdou rétorikou proti Číně. V debatách často poukazuje na rostoucí vliv Číny, zejména v Africe a Asii, kde země investuje do infrastruktury a rozšiřuje svůj politický a ekonomický dosah. Například vojenská základna v Džibuti, kterou Stoltenberg zmínil v tomto klipu, je často interpretována jako důkaz rostoucího vojenského vlivu Číny. Přesto je tato základna jediným větším zahraničním vojenským postem, který Čína provozuje, na rozdíl od desítek amerických základen rozesetých po celém světě.


Na otázku, kdo skutečně představuje hrozbu, se odpověď stává o to složitější. Když se zaměříme na čísla a fakta, Spojené státy se zdají být tím aktérem, který zasahuje do suverenity jiných států, zatímco Čína se zaměřuje spíše na diplomatický a ekonomický vliv. To ale neznamená, že čínský vliv neexistuje či že není důvod k obavám - jen je třeba mít na paměti, že současná rétorika vůči Číně může být selektivní a nezohledňuje širší kontext.

Psali jsme:

Příspěvek Chaye Bowese upozorňuje na nutnost vyváženého pohledu na geopolitickou situaci. Fakta by měla být tím, co formuje narativ, ne naopak.

(hýbl, prvnizpravy.cz, repro: x)


Anketa

V referendu o vystoupení či setrvání České republiky v EU byste hlastovali pro::