Evropská unie opět slibuje velkolepé změny, ale ve skutečnosti jen maskuje svou slabost, komentuje britský zpravodajský server UnHerd.com. Nejnovější návrh obranného plánu, který představila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, je další ukázkou neschopnosti Bruselu řešit skutečné problémy. Slibovaných 150 miliard eur na obranu a úprava rozpočtových pravidel mají vyvolat dojem, že Evropa se dokáže postavit na vlastní nohy. Ve skutečnosti je to jen další prázdný slib, který nepokryje propast, jež vznikne v případě odchodu Spojených států z evropské bezpečnostní architektury.
Evropská unie má dlouhou historii velkolepých oznámení, která nakonec zůstanou jen na papíře. Stačí si vzpomenout na Junckerův investiční fond nebo fond na obnovu po covidu. Oba projekty slibovaly stovky miliard eur, ale reálný dopad byl mnohem menší, než se očekávalo. Stejný osud s největší pravděpodobností čeká i tento obranný balíček.
Von der Leyenová chce využít pravomoci Komise k vydání 150 miliard eur v nových půjčkách na obranu prostřednictvím společného nákupu zbraní. K tomu chce obejít jak Evropský parlament, tak i nutnost jednomyslného souhlasu členských států. Tento postup je nejen nebezpečný, ale také ukazuje, jak se EU stále více centralizuje na úkor suverenity jednotlivých zemí.
Další část plánu zahrnuje změnu rozpočtových pravidel, která by umožnila zemím utrácet více za obranu. V ideálním scénáři by státy zvýšily výdaje o 1,5 procenta HDP, což by znamenalo dalších 650 miliard eur za čtyři roky. Problém? Nejenže mnoho evropských ekonomik nemá žádný „rozpočtový prostor“ pro takové výdaje, ale také není jasné, jak by na to reagovaly trhy a investoři. Francie a Itálie, které již nyní bojují s vysokými dluhy, těžko najdou způsob, jak tyto peníze uvolnit bez drastických škrtů jinde.
Jedním z hlavních argumentů pro společné půjčky na obranu je snaha vyhnout se zbytečné duplicitě ve zbrojních nákupech. Realita je však taková, že tento systém bude fungovat jen tehdy, pokud se do něj zapojí všichni velcí hráči. V současném nastavení by půjčky fakticky fungovaly jako přerozdělovací mechanismus, což znamená, že zájem o ně budou mít především ekonomicky slabší země, zatímco ty silnější budou hledat jiné cesty.
Navíc nelze přehlédnout, že Evropská unie nemá žádnou společnou vojenskou strategii, natož efektivní velitelské struktury, které by umožnily smysluplné využití těchto peněz. Bez politické jednoty a jasného vedení jsou jakékoli investice jen plýtváním zdrojů. To ale Bruselu zřejmě nevadí. Hlavně, že se mohou na summitech prezentovat velká čísla.
Největší problém celého obranného plánu EU však nespočívá jen v penězích. Skutečný problém tkví v tom, že Evropa se dlouhodobě spoléhá na Spojené státy jako na svého bezpečnostního garanta, aniž by byla ochotná přiznat si tuto závislost. Americká armáda není jen dodavatelem vojáků a techniky a je to také hlavní strategický mozek celého NATO.
Psali jsme:
Pokud by se USA skutečně stáhly, znamenalo by to naprostou přestavbu evropské bezpečnostní architektury. Jenže von der Leyenová a další evropští lídři se místo skutečného řešení raději věnují účetním trikům a bezvýznamným reformám rozpočtových pravidel. Bez amerického vedení by NATO v Evropě bylo ochromeno a žádné peníze to nespraví.
Evropská unie se ráda tváří jako geopolitická mocnost, ale ve skutečnosti je stále jen závislým přívěskem Spojených států. Místo aby si to politici v Bruselu přiznali a hledali skutečné řešení, pokračují v iluzi, že mohou sami zajistit evropskou obranu, to s chabými 150 miliardami eur v půjčkách.
Ursula von der Leyenová si tak opět hraje na „strategickou vůdkyni“, zatímco reálné bezpečnostní výzvy zůstávají neřešeny. Evropská obrana potřebuje pevné vedení, koordinaci a jasnou strategii, ne další účetní triky a centralizaci moci v rukou Evropské komise. Až se USA skutečně stáhnou, Evropa se může probudit do tvrdé reality, na kterou nebude připravená.
(jar, UnHerd.com, rerpo: AP)
