Sundejte ten vyšisovaný hadr. Národnímu muzeu České republiky by slušela česká vlajka. Je hezčí a je naše.

Vážený pane řediteli, pane doktore Michale Lukeši, obracím se na vás jako autorka skript VŠE Arts marketing, [Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1276-1], do kterých jste přispěl dvěma případovými studiemi [str. 224 - 229], a jako autorka knihy Marketing kulturního dědictví a umění. Art marketing v praxi. [Grada, ISBN 978-80-247-2724-0]. Obracím se na vás tímto otevřeným dopisem, protože se obávám, že by můj soukromý dopis skončil v koši sekretariátu, ale neskromně si myslím, že by vaše odpověď mohla zajímat více českých občanů.

Národní muzeum v Praze je české národní muzeum, má svoji historii a renomé. I vy jste o pověst muzea dbal, staral se o jeho rekonstrukci, rozšíření, zajímavé výstavy. 

V Článku III Zřizovací listiny o právním postavení organizace se říká, že "Národní muzeum je příspěvkovou organizací vystupující v právních vztazích svým jménem a nesoucí odpovědnost z těchto vztahů plynoucí. V zahraničí používá Národní muzeum v příslušném jazyce označení "Národní muzeum České republiky"".

Jak mají návštěvníci poznat, že se jedná o Národní muzeum České republiky, když v jeho čele visí cizí prapor? I kdyby to byl jen banner, jak uváděla některá média, nevšimla jsem si na webových stránkách muzea, že by se vztahoval k nějaké v současnosti pořádané výstavě. Už bylo vícekrát zmíněno, že samostatně umístěná vlajka cizího státu označuje buď dobyté území nebo svrchovaný objekt zahraničního subjektu (např. budova ambasády). Národní muzeum takovým objektem není. Patří nám, českým občanům, přispíváme na něj z našich daní, připomíná nám naši historii a chceme ho předat budoucím generacím.

Z Článku IV "Vymezení základního účelu zřízení organizace a předmětu její hlavní činnosti" nikde nevyplývá propagace zahraničních subjektů, a ani státní propaganda není předmětem činnosti Národního muzea. 

Řídíte instituci, jejíž hlavní reprezentativní budova stojí v čele Václavského náměstí, o kterém právem říkáme, že tudy procházely dějiny, tedy moderní dějiny českých zemí. V čele náměstí, jehož patron, Myslbekův Svatý Václav na koni se za nás modlí: "nedej zahynouti nám ni budoucím". A slovy Františka Halase ze sbírky Torzo naděje v básni Praze říká: "Já vím Já vím / Jenom ne strach Jen žádný strach / takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach / co my tu zahrajem / až přijde čas až přijde čas / Kůň bronzový kůň Václavův / se včera v noci třás / a kníže kopí potěžkal / Myslete na chorál / Malověrní / Myslete na chorál." Myslbek i Halas svá díla stvořili v době, kdy mohli být hrdými Čechy.

Asi jste ten marketing, do kterého jste přispěl článkem, špatně nastudoval. Národní muzeum reprezentuje české země a jejich historii, "odráží u návštěvníků jejich potřebu kontinuity a sounáležitosti s minulostí, se slavnou historií země nebo národa, ... sdílení podobných kulturních hodnot a historických zkušeností. ... Na potřebu sounáležitosti má zesilující účinek těžká národní nebo politická situace." [Grada, s. 80]

Z pohledu marketingu České republiky i Národního muzea, abych se držela svého oboru, si vás dovoluji upozornit, že hlavní budova NM se velmi pravděpodobně ocitne na fotce každého návštěvníka Prahy, protože "Václavák" a "koně" cvakne každý. Jsou i turisté, kteří udělají zájezd "Evropou za dva týdny". Doma pak prohlížejí fotky, kde vlastně byli a co viděli. Mají se orientovat podle ukrajinské vlajky?

Divíte se českým občanům, že se jim to nelíbí? Nejde o zneužití instituce národního kulturního dědictví k vyjádření vašich soukromých politických preferencí? Znáte národní muzeum jiného státu, na kterém by přes celou fasádu visela vlajka cizího státu? Sundejte ten vyšisovaný hadr! Národnímu muzeu České republiky by slušela naše česká vlajka. Je hezčí a je naše. Ať se nemusíme ptát: "Quo usque tandem abutere patientia nostra?", tedy jak dlouho ještě budete zneužívat naši trpělivost a poškozovat dobré jméno NM i ČR.