Návrh prezentovaný jako „technická novela“ v podstatě zásadně mění způsob řízení Národní sportovní agentury a zavádí řadu průkopnických novinek v řízení ústředního orgánu státní správy. Novinkou je i zřízení Národního rozhodčího soudu pro sport. Myšlenka zřízení uvedeného soudu je zcela jistě správná a vychází i s požadavků mezinárodní antidopingové agentury VADA. Realizace v zákoně však je dosti nešťastná.
Podle § 3 odst. 2 zákona je Národní sportovní agentura jako ústřední správní orgán organizační složkou státu, nejde tedy o právnickou osobu (právnickou osobou je v tomto případě stát). Zřízení rozhodčího soudu při ústředním správním orgánu je poněkud zvláštní, ale je třeba si uvědomit, že tento rozhodčí soud povede řízení, které by jinak bylo v pravomoci soudu.
Z tohoto hlediska je problém vymezení působnosti soudu, ten totiž nemůže rozhodovat ve věcech disciplinárních deliktů členů sportovních organizací, protože o těch by nejspíš mohla rozhodovat rozhodčí komise těchto organizací (spolků), nemluvě samozřejmě o tom, že termín "organizace" byl v právním řádu opuštěn jako relikt socialismu (spíše by tedy mělo jít o "členy spolků a jiných právnických osob působících ve sportu" nebo podobně). Podle ustanovení § 265 občanského zákoníku (tj. zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění) totiž rozhodčí komise spolku, je-li zřízena, rozhoduje sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami; neurčí-li stanovy působnost rozhodčí komise, přezkoumává rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku.
Navrhovaná úprava připouští zcela absurdní možnosti: rozhodčí soud by rozhodl o vyloučení a rozhodčí komise spolku by jeho rozhodnutí přezkoumávala? To je samozřejmě nesmyslné, takže by asi rozhodčí soud mohl rozhodovat jen o jiných sankcích, než je vyloučení (rozhodováním o vyloučení člena ze spolku by navíc hrubě a protiústavně zasahoval do spolkové autonomie, protože podle čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je právo svobodně se sdružovat zaručeno a každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Přitom Oddělenost občanských sdružení od státu reflektuje pro sdružení autonomii správy jejich vnitřních záležitostí a zároveň omezuje stát do nich ingerovat, včetně ingerence orgány soudní moci, jak konstatoval několikrát Ústavní soud. Ústavní soud také konstatoval, že „úprava práva na svobodné sdružování je založena na principu odloučenosti od státu, na principu členské samosprávy, do níž stát nesmí nijak zasahovat, neboť mu to zakazuje ústavní princip odluky soukromoprávních korporací spolkového práva od státu, a též na principu práva člena na soudní ochranu proti rozhodnutí orgánu společnosti, které je v rozporu se zákonem nebo stanovami, příp. s jiným vnitřním předpisem“. Koncepce rozhodčího soudu při ústředním orgánu státní správy však do tohoto ústavně garantovaného oddělení spolkové samosprávy od státu zasahuje a tento zásah je jeví jako ústavně nepřijatelný.
Členem rozhodčí komise spolku může být podle § 266 odst. 1 občanského zákoníku jen bezúhonná zletilá a plně svéprávná osoba (která ve spolku nepůsobí jako člen statutárního orgánu nebo kontrolní komise). Člen předsednictva rozhodčího soudu podle navrhovaného ustanovení nemusí být ani bezúhonný, ani plně svéprávný, musí mít jen předepsané vysokoškolské vzdělání (lze dovodit situaci, kdy vysokoškolsky vzdělaný člen předsednictva bude odsouzen nebo omezen ve svéprávnosti, ale bude nadále vykonávat funkci, protože ho nelze /podle § 3g odst. 5 navrhovaného ustanovení zákona/ odvolat? Návrh navíc upravuje jen požadavky na členy předsednictva soudu, nikoli na "běžné soudce," či běžné rozhodce. Anebo bude soudit jen předsednictvo? Na to návrh odpověď bohužel nedává.
Navrhovaný rozhodčí soud při ústředním správním orgánu je tak podivným slepencem nelogických úprav. Určitým řešením by snad bylo naopak to, že by § 3g odst. 6 navrhovaného znění zákona byl přeformulován tak, že rozhodčí soud Agentury je stálým rozhodčím soudem a že jde o rozhodčí řízení podle zákona č. 216/1994 Sb.: tím by se tomuto beztvarému, amorfnímu útvaru dala alespoň nějaká pravidla (např. podle § 4 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý, bezúhonný a plně svéprávný,...).
Nutno též upozornit, že podle § 7 odst. 1 občanského soudního řádu (tj. zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. V "jiném" zákoně tedy musí být přesně vymezeno, jaké spory neprojednávají soudy, ale jiné orgány (nelze to ponechat na nějakém statutu), přičemž návrh nedává žádnou odpověď na to, zda navrhovaný rozhodčí soud má rozhodovat všechny disciplinární spory, nebo třeba jen některé (například, jichž se sportovec dopustil při sportovní soutěži) a pokud jen některé, tak které. Nejde o formalismus, podle čl. 36 odst. 1 citované Listiny každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, ale tyto případy musí být stanoveny zákonem a ne nějakým vnitřním statutem útvaru organizační složky státu, neboť státní moc, kterou by takový rozhodčí soud vykonával, lze podle čl. 2 odst. 2 citované Listiny "státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." Jinak řečeno, musí jít o případy, jež stanoví zákon, a nikoli nějaký statut.
Navrhovaná úprava rozhodčího soudu pro sport je tedy nekoncepční, formálně pochybená a zřejmě i protiústavní.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
