Česká republika je příkladem země, kde se ekonomická moc často prolíná s politickou. Andrej Babiš, bývalý majitel obrovského mediálního impéria a také premiér ČR, je zřejmě nejviditelnějším symbolem této reality. Přestože již prodal skupinu Mafra, jeho odkaz v propojení médií, byznysu a politiky zůstává aktuální.
Podobnou otázku můžeme klást i dalším českým miliardářům, kteří drží v rukou klíčové mediální domy. Daniel Křetínský, jeden z nejbohatších Čechů, kontroluje společně s Patrikem Tkáčem vydavatelství Czech News Center, kam patří například Blesk, E15 nebo Reflex. Jeho mediální impérium pokrývá širokou škálu cílových skupin a ovlivňuje veřejné mínění nejen v Česku, ale i v zahraničí.
Významnou roli v českém byznysu a médiích hraje také Renáta Kellnerová, vdova po Petru Kellnerovi a současná hlavní postava skupiny PPF. Skupina PPF ovládá televizi Nova, která je nejvlivnější komerční stanicí v České republice, a její mediální dosah výrazně ovlivňuje veřejné mínění. Renáta Kellnerová se stala klíčovou osobou při řízení tohoto impéria, což jí dává obrovskou moc nejen v oblasti ekonomiky, ale i ve veřejné a politické sféře.
Dalším významným hráčem je miliardář Ivan Zach, který prostřednictvím své firmy GES Group vlastní televizi Prima či CNN Prima News.
Mezi další české miliardáře, kteří drží otěže nad našimi médii, je Ivo Lukačovič, majitel serverů Seznam, Novinky a deníku Právo či Zdeněk Bakala, který ovládá impérium kolem Hospodářských novin a serveru iHned.cz.
Další vlivní hráči, kteří projevili zájem o média, jsou kupříkladu jeden z nejbohatších Čechů Pavel Tykač nebo zbrojař Michal Strnad.
Pavel Tykač je známý především v energetickém sektoru, kde jeho společnost Sev.en Group kontroluje významnou část české energetiky. Tykačův vliv může ovlivňovat rozhodování vlády, zejména v otázkách spojených s energetikou a klimatickou politikou. Tykač v minulosti také projevil zájem o koupi Mafry, stejně tak jako lídr zbrojařského průmyslu Michal Strnad, který vlastní společnost Czechoslovak Group (CSG). Ten měl podle dostupných informací kromě Mafry projevit zájem o koupi Seznamu.
V globalizovaném světě, kde informační kanály a digitální platformy hrají klíčovou roli, může být lokální miliardář stejně mocný jako globální hráč. Česká republika má navíc zvláštní charakteristiku: malý mediální trh, kde pár vlastníků může ovlivnit většinu veřejné debaty.
Když se na tento fenomén podíváme optikou článku Mary Harrington na serveru UnHerd.com, vidíme paralely. Harrington popisuje, jak Elon Musk redefinuje politickou moc v digitální éře, a podobné procesy můžeme pozorovat i u nás. Kdo kontroluje média, má vliv na veřejnou debatu a tím i na politické preference voličů.
Psali jsme:
Jedním z důsledků koncentrace mediálního vlastnictví v rukou miliardářů je zúžení prostoru pro objektivní a nezávislou žurnalistiku. Média často slouží k ochraně zájmů jejich majitelů. Když například politik ohrozí byznysové zájmy určitého miliardáře, může se stát terčem mediálních útoků.
Podobně jako Musk v případě jeho konfliktu s Keirem Starmerem, i čeští miliardáři dokáží využít své platformy k diskreditaci politiků, kteří jim nejsou po vůli. V českém kontextu však nejde jen o média. Miliardáři ovládají také klíčové ekonomické sektory od energetiky po reality a retail (Křetínský, Tykač).
Zásadní otázkou je, zda má česká demokracie mechanismy, které by dokázaly omezit vliv miliardářů na politiku. Současné nastavení ukazuje, že tomu tak není. Kontrola médií, financování politických kampaní a nepřímý vliv přes ekonomiku dávají miliardářům moc, která je mimo dosah běžných občanů.
Podobně jako ve Velké Británii, kde se Musk a další digitální “princové” stávají součástí politického systému, i v Česku vidíme první náznaky podobného vývoje. Demokratické instituce se zdají slabé, zatímco vliv miliardářů roste.
Podobně jako ve Velké Británii, kde se Musk a další digitální “princové” stávají součástí politického systému, i v Česku vidíme první náznaky podobného vývoje. Demokratické instituce se zdají slabé, zatímco vliv miliardářů roste.
Psali jsme:
Pokud se česká společnost nepostaví tomuto trendu, hrozí, že politika se stane hrou několika vlivných jedinců. Podobně jako v digitálním neo-feudálním modelu popsaném Harringtonovou se voliči ocitnou v situaci, kdy volby budou jen formálním potvrzením moci těch, kteří kontrolují média, ekonomiku a veřejný prostor.
Změna je však možná. Vyžaduje posílení nezávislých institucí, podporu kvalitní žurnalistiky a přijetí pravidel, která omezí koncentraci mediálního vlastnictví. Bez těchto kroků se může i Česká republika stát moderní verzí “feudálního státu”, kde o směřování země nerozhoduje lid, ale několik málo “knížat” s obrovským vlivem.
Česká republika stojí na křižovatce. Buď si zachová demokratické principy a zabrání přílišnému vlivu miliardářů, nebo se připojí ke globálnímu trendu, kde peníze a média určují, kdo má moc a kdo ne. Jak ukazují příklady Daniela Křetínského, Zdeňka Bakaly, Patrika Tkáče nebo Renáty Kellnerové, budoucnost této otázky už není jen teoretická, ale čím dál reálnější.
(kyncl, prvnizpravy.cz, repro: ekoduj)
