Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. února 2024 po více než dvou letech poprvé konstatoval nezákonnost postupu poskytovatelů internetového připojení, kteří v únoru roku 2022 zablokovali několik desítek internetových stránek, které byly ze strany státu označeny za tzv. „dezinformační weby“.
Operátor dle názoru Městského soudu v Praze odpovídá provozovateli webu za škodu, kterou mu způsobil nezákonnou blokací jeho webu. Předmětem tohoto řízení je „soukromoprávní“ otázka věci, ve které se řeší odpovědnost za škodu, která byla způsobena provozovatelům jednotlivých webů tím, že byly v důsledku postupu konkrétních subjektů blokovány, a nedostupné pro své uživatele. V tomto řízení naopak není řešena zákonnost postupu státu.
V roce 2022 nastala zcela nestandardní situace, kdy soukromoprávní subjekty na základě výzvy státu blokovaly konkrétně vymezený obsah na internetu. V rámci situace tedy vznikla mimo jiné otázka toho, zda vláda prostřednictvím operátorů mohla porušit zákaz cenzury stanovený článkem 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a zda operátoři případně odpovídají za škodu způsobenou tímto postupem.
Rozhodnutím Městského soudu v Praze je pro tuto chvíli odstraněn vysoce alarmující stav, kdy za četné porušení právních předpisů z února roku 2022 v otázce blokace tzv. „dezinformačních webů“ fakticky nikdo nenesl odpovědnost. Blokace webu je zřejmé porušení evropského práva. V poměrech internetového prostředí je v tomto ohledu mimo jiné klíčové Nařízení Evropského parlamentu 2015/2120, tzv. nařízení o síťové neutralitě, dále jen „Nařízení“, které jednak bezpochyby dopadá na projednávanou situaci, a který především ve svém článku 3 stanoví povinnosti operátorů (poskytovatelů služeb přístupu k internetu) k zajištění přístupu k otevřenému internetu.
Mimo jiné stanoví, že: Poskytovatelé služeb přístupu k internetu nesmějí provádět opatření řízení provozu, která jdou nad rámec opatření stanovených v druhém pododstavci, a zejména nesmějí blokovat, zpomalovat, měnit, omezovat, narušovat, zhoršovat nebo diskriminovat konkrétní obsah, aplikace nebo služby nebo jejich konkrétní kategorie.“ Z tohoto zákazu existují celkem tři výjimky, kterými jsou – zajištění dodržení právních předpisů, zachování integrity a bezpečnosti sítě a zabránění přetížení sítě.
Psali jsme:
Jinými slovy zde v rovině přímo závazného evropského práva existuje explicitní zákaz nečinit to, co v roce 2022 učinili v České republice jednotliví operátoři.
Ikdyž soud prvního stupně shledal, že k porušení Nařízení o síťové neutralitě nedošlo, Městský soud v Praze rozhodl tak, že blokace ze strany jednotlivých operátorů do žádné výjimky nespadá, a že blokace ze strany operátora je tak v rozporu s přímo závazným právním předpisem Evropské unie. Jednotliví operátoři, bez ohledu na existenci právně nezávazné výzvy státu, si s ohledem na své postavení měli dle názoru Městského soudu v Praze samostatně vyhodnotit svoji vázanost právním rámcem (zejména nařízením o síťové neutralitě), a naopak právní nezávaznost doporučení NCKO.
Městský soud akcentoval, že operátoři jsou zpravila nadnárodními společnostmi, které disponují odborně vzdělaným personálem a právníky, kteří měli vyhodnotit, že svým jednáním poruší Nařízení o síťové neutralitě, a že výzva státu nezakládá možnost operátora domáhat se kterékoliv výjimky. Přitom považoval Městský soud v Praze za podstatné, že i kdyby operátor jednal v důvěře v opodstatněnost žádosti státu z hlediska obecných veřejných poměrů, nezabavuje se tím odpovědnosti za porušení závazného právního předpisu upravujícího postup při jeho činnosti.
(dan, prvnizpravy.cz, foto: red.)
