V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout Františka Lotrinského, manžela Marie Terezie, Lotrinsko. A také něco na téma z doby britského impéria - „ať si mluví cizí řečí, ale ať mají jenom jednu cizí řeč, tu naši..“
Můžete nám k tomu říct nějakou paralelu ze současnosti pane Zbořile?
„Samozřejmě, je to svým způsobem skoro zábavné, když víme, že František I. Štěpán Lotrinský, byl velice kultivovaný člověk a nejenom zplodil s Marií Terezií, také českou královnou, spoustu potomků, které pak Habsburský rod rozsídlil po celé Evropě. František Lotrinský byl také osudově spjat se spory o Alsasko-Lotrinsko, mezi Francií a Pruskem, později s Francií a Velkoněmeckou říší. Oblast, která se někdy nazývá Horní Moselský kraj a myslím, dokonce, že je tomu tak dodnes. Bylo to někdy úřední pojmenování, ale měli bychom vědět kdy a kým. My, kteří s nostalgií vzpomínáme na Františka zakladatele Habsbursko-Lotrinské dynastie, kvůli svým sentimentům mluvíme nejraději o tomto území jako Alsasku-Lotrinsku. Podobně jako v dnešních dnech o Ukrajině, Donbasu, Novorusku, Malorusku a dalších oblastech, kde se dnes vedou rozhořčené boje, jejichž jednou z příčin jsou jazykem, národnostmi, nacionalismem a stále se měnícími hranicemi vymezené prostory. A jak víme z posledních dvou, tří evropských století od klasiků historické vědy, nejdřív musí vzniknout nacionalismus, aby se mohl zrodit národ,“ ,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Boje o Alsasko-Lotrinsko…
„Alsasko-Lotrinsko bylo území, o které se po zániku Svaté říše římské, jejímž byl František Lotrinský jedním z posledních císařů, vedly spory, které opakovaně vrcholily vojenskými konflikty a utrpením místního obyvatelstva. Za Bismarcka byla tato území připojena k Velkoněmecké říši, ale 1920 byla Versailleskou konferencí zase vrácena, nebo spíše přidělena Francii. Tento „zlozvyk“ pokračoval a dnes mohou být poučné také události v roce 1940, kdy, po porážce francouzské armády, po kapitulaci Francie a podepsání příměří, zde vznikla v letech 1940-1945 německá správa, podobným způsobem, jaký známe z dnešní Ukrajiny, z Československa po Mnichovu 1938 nebo poválečného Československa 1945, se všemi průvodními jevy, které se při takových událostech v Evropě stále opakují.
Přesídlovaní a vyhánění původního obyvatelstva, bezohledné „odnárodňování“, jehož součástí je zákaz používání národního jazyka na úřadech a ve školách, přejmenovávání měst, obcí a ulic, zabavování soukromého majetku až po osobní svršky atd. Nemusíme mluvit jen o Třetí říši nebo o současné Ukrajině, ale podobné to bylo s postupným zánikem Pruska, překreslením hranic Království uherského a Maďarska po roce 1945, včetně „odsunutí“ do roku 1939 „československé“ Podkarpatské Rusi na Východ. „Jižní Tyrolsko bude opět rakouské“ nebyly jen nápisy na zdech v Bolzanu/Bozen ještě v devadesátých letech minulého století, ale byla to i inspirace pro teroristické útoky proti italským autoritám Horní Adiže.
Alexander Solženicyn mluvil o „vnitřní kolonizaci“ Sovětského svazu, která podle jeho názoru vzniká paralelně jako jeho „Souostroví Gulag“, a která je součástí už vzniku ruského impéria - možná už od doby samoděržavného impéria Ivana IV.
V Alsasku-Lotrinsku žili francouzsky a německy mluvící lidé, tak jako Ukrajinci a Rusové v dnešním operačním prostoru válečného dění. Německá správa nebo německá okupace v letech 1940-1945 pro ně neznamenala jen zřeknutí se francouzštiny, ale i nejistotu k jaké národnosti se vlastně mají hlásit. Obávali se, ti kteří považovali za svůj mateřský jazyk němčinu, že až válka skončí, že zase budou vyhnání nebo převychováváni podle nového kulturního modelu. Anekdotický příběh obyvatele Užhorodu, který nikdy neopustil své rodné město, ale měl několik pasů nebo občanských průkazů, není ve střední a východní Evropě nic neuvěřitelného,“ upozorňuje na paralelu Zdeněk Zbořil.
A odsun…
„Když u nás mluvíme o vyhnání Němců, tak to samé se stalo francouzským Lotrinčanům, kteří si mohli vzít jenom 30 kg zavazadel a odejít pěšky, opustit svoje rodiště na tzv. historických územích. Odehrávalo se tam něco podobného jako u nás v roce 1938, 1939 a potom 1945, 1946 a dále… Vlastně je to až příliš podobné dnešním událostem v rusky mluvících oblastech východní a jihovýchodní Ukrajiny, jejichž budoucnost je v nedohlednu,“ dodává Zdeněk Zbořil.
Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
