Evropská komise oznámila záměr výrazně rozšířit pohraniční agenturu Frontex. Do roku 2027 by měl mít sbor 30 000 příslušníků, což je trojnásobek oproti dnešním zhruba 10 000. Tato expanze má být součástí širší strategie na ochranu EU před tzv. hybridními útoky, mezi něž se počítají jak digitální útoky, tak nelegální migrace či snahy nepřátelských států o destabilizaci hranic.
Přesto se stále více ozývají kritické hlasy upozorňující, že zvětšování Frontexu nemusí přinést očekávaný efekt. Podle Philipa Cunliffa, odborníka na mezinárodní vztahy z University College London, je snaha o posílení pohraniční síly více o politice než o skutečném zajištění bezpečnosti.
„Více než jako reakce na hrozby ze strany nepřátelských armád či rozsáhlých pašeráckých sítí by mělo být rozšiřování Frontexu vnímáno jako mocenský tah Evropské komise,“ píše Cunliffe v článku zveřejněném na britském serveru UnHerd.com.
Podle Cunliffa jde o snahu Komise posílit svou pozici v rámci EU v době, kdy členské státy naopak usilují o návrat k národní suverenitě a lepší ochraně vlastních hranic.
„EU tímto krokem nebrání jen své občany, ale zároveň si nárokuje kompetence, které tradičně náležely suverénním státům. Čím více EU tvrdí, že chrání Evropu, tím více odcizuje své občany,“ uvádí dále Cunliffe.
Přestože Frontex může mít po rozšíření 30 000 členů, zůstane z hlediska personálních kapacit ve srovnání s jinými institucemi spíše skromnou silou. Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti zaměstnává přes čtvrt milionu lidí. Britská pohraniční stráž má přibližně 10 000 zaměstnanců pro 68 milionů obyvatel. Evropská unie má přitom populaci přesahující 450 milionů obyvatel. Frontex tak vypadá spíše jako ideál liberálního „státu nočního hlídače“ - dohlížejícího, ale slabého.
Zásadní problém však podle Cunliffa spočívá v tom, že EU není skutečný stát, a tudíž nemá demokratický mandát, který by ospravedlnil takovou expanzi výkonných pravomocí.
„Evropané nemají žádnou skutečnou suverenitu nad EU, a tudíž ani nad jejími hranicemi. Ochrana hranic totiž úzce souvisí se suverenitou lidu nad územím a vládou, kterou si volí. EU nic takového nenabízí,“ varuje Cunliffe.
Psali jsme:
Standardní fráze Evropské unie, že „národní odpověď nestačí“, má podle kritiků jediný účel, kterým je legitimizovat další rozšiřování unijní byrokracie, rozpočet a dohledové pravomoci bez odpovídající odpovědnosti vůči občanům.
Zároveň Cunliffe upozorňuje na paradox v postoji Evropské unie. Zatímco Brusel kritizuje Spojené státy, zejména prezidenta Donalda Trumpa, za protekcionismus a „tarifní války“ pod záminkou „osvobození ekonomiky“, sám buduje jakousi „regionální pevnost“, ve které zpřísňuje přístup na vnitřní trh s odkazem na ochranu občanů.
Evropská komise si podle Cunliffa možná přeje vystupovat jako světová mocnost, ale dokud nevyřeší svůj demokratický deficit, nemůže získat důvěru evropských občanů. Bez jejich loajality a mandátu nemá Unie šanci stát se skutečným geopolitickým hráčem.
„EU může stavět digitální i fyzické hradby proti vnějším hrozbám. Otázkou však je, jak dlouho budou Evropané dávat přednost nadnárodní ochraně před tou národní,“ uzavírá Cunliffe.
(kyncl, UnHerd, repro: zai)
