„Vláda velmi správně vyhlásila Den státního smutku. Je na nás, jakým způsobem si památku obětí střelby na Filosofické fakultě připomeneme: půjdeme do kostela, pomodlíme se, zapálíme svíčku, promluvíme se svými dětmi, zastavíme se v předvánočním ruchu. A k takovému zastavení přináším několik námětů, kterými se naše úvahy mohou ubírat," uvedla ve svém prohlášení Čírtková.
„První reakce na Alarmu, médiu blízkém postižené fakultě, z pera Ondřeje Bělíčka nese název ,Nejbezpečnější místo v našich životech se stalo obětí masové vraždy. Zlomené srdce, strach a hrdost na fildu'. Autor v něm - zcela příznačně a v prvotním šoku jistě i pochopitelně - úplně pomíjí fakt, že pachatel zločinu byl součástí té fakultní komunity. Nebyl to někdo zvenčí, nějaký cizí nepřátelský element, který přijde
a nenávistně ničí bezpečné prostředí. On z tohoto bezpečného prostředí sám vyšel.
Čtu velmi pozorně články mladých humanitně zaměřených autorů a autorek. Mají plná ústa ,péče'. Bez ,péče' se v textech vůbec neobejdou, tedy bez vzájemné péče, kterou si máme v tom nepřátelském světě všichni vzájemně projevovat. A ani tito lidé si nevšimli, že v jejich bezprostředním okolí se nachází člověk, v němž narůstá nekonečná frustrace, vztek a nenávist, který hromadí zbraně (už to je u studenta takové fakulty velmi neobvyklé) a směřuje k fatálnímu ,řešení' své osobní krize. Přímo v jejich středu vyrostl člověk, kterému se pomoci vůbec nedostalo; možná nikdo ani netušil, že ji potřebuje," poznamenala advokátka Čírtková ve svém příspěvku na facebooku.
„Opakovaně se poukazuje na to, že psychický stav mladých lidí je velice špatný. Tohle může být jen extrémní ukázka, kam až mohou neřešené problémy zajít. Kolik takových lidí mezi námi žije? A kolik se jich nechá tímhle příšerným činem inspirovat? Koho dalšího semele nihilismus, beznaděj, frustrace a žal? Nesnažme se vyřešit situaci hlídáním zbraní. Hlídejme sebe navzájem, v tom dobrém slova smyslu. Podívejme se kolem sebe: neznáme někoho, koho si vlastně nevšímáme - a měli bychom? Proč neudělat v den státního smutku právě tohle?" zakončila tento status Čírtková se slovy, že myslí na rodiče, kterým dnes už děti do školy neodejdou. Čértková ještě o něco později připsala k původnímu textu jednu poznámku.
Psali jsme:
„Kdyby to byl někdo zvenčí, mimo fakultu, celé týdny bychom poslouchali litanie o nenávisti ve společnosti obecně a o nenávisti konzervativců k humanitním oborům zvlášť. Ale protože to byl student přímo té dotčené fakulty, je ticho. Je to totiž naopak: studenta humanitního oboru zachvátila nenávist vůči společnosti. A to je něco jiného, než když společnost trpí přílišnou averzí k progresivním humanitním oborům. Prostě to je něco jiného. O tom jednom se mluví. O tom druhém ne," doplnila advokátka Čírtková.
(nov, prvnizpravy.cz, foto: fb profil)
