Kameny, z nichž některé váží desítky tun, jsou do sebe zasazeny s takovou přesností, že mezi ně nelze vsunout ani kreditní kartu. Přitom jsou tvary kamenů nepravidelné, což naznačuje, že každý kus musel být pečlivě opracován a upraven tak, aby do sebe zapadl. Na první pohled se zdá téměř nemožné, aby lidé, kteří neměli přístup k moderní technologii, dokázali něco takového postavit.
Podle většinového názoru archeologů byly tyto zdi postaveny pomocí jednoduchých nástrojů, jako byly kamenné kladiva a dláta. Staří Inkové neznali kolo, nepoužívali tažná zvířata, a přesto dokázali přenést a umístit gigantické monolity na strmé svahy And.
Některé teorie hovoří o použití dřevěných válců a ramp, zatímco jiné naznačují využití systému lan a kladek. Existují dokonce spekulace, že Inkové mohli ovládat technologie, které se dnes zdají být ztraceny, nebo že jim pomohla síla, kterou si moderní věda zatím neumí vysvětlit.
Další záhadou je, proč se staří stavitelé rozhodli použít tak velké a těžké monolity, když mohli zdi postavit z menších kamenů, což by bylo mnohem jednodušší. Tato otázka vedla k různým spekulacím.
Jedna teorie říká, že velikost a odolnost kamenů měla praktický důvod – stavby měly odolávat častým zemětřesením, která jsou v této oblasti běžná. Inkové byli známí svým mistrovstvím v antisismickém stavitelství, a pevnost Ollantaytamba toto tvrzení podporuje.
Ollantaytambo zůstává jedním z míst, které vyvolává více otázek než odpovědí. Jaké nástroje a metody Inkové skutečně používali? Proč se rozhodli podniknout tak náročný projekt? A mohlo by být vysvětlení technologických schopností této civilizace skryté v historii, kterou jsme dosud neodhalili?