Nález zachovalých pokladů a artefaktů nevyčíslitelné hodnoty odhalil tajemství starověkého Egypta a inspiroval celý svět, přičemž dodnes zůstává zdrojem fascinace i záhad.
Dne 4. listopadu 1922 svět spatřil výsledek několikaletého úsilí britského archeologa Howarda Cartera, který odhalil jedno z nejpůsobivějších tajemství starověkého Egypta - hrobku faraona Tutanchamona. Tento mimořádný nález v Údolí králů přinesl nejen obrovské množství pokladů a artefaktů, ale i nové poznatky o životě a kultuře starověkého Egypta, které změnily pohled archeologů na tuto civilizaci.
Konečně 4. listopadu 1922, po nesčetných výkopech, naráží Carterova expedice na schody vedoucí k zatím neporušené hrobce. Carterovi a jeho týmu se podařilo proniknout do komory, která je obklopena těžkým pískem a kamením. Přestože je hrobka uzavřena a zapečetěna více než 3 000 let, Carter zahlédne pod světlem svíčky první záblesky zlatých předmětů. Slavným se stal jeho výrok, když se ho Carnarvon ptal, zda něco vidí: „Ano, úžasné věci.“
Hrobka obsahovala stovky předmětů nevyčíslitelné hodnoty. Od zlatých šperků a sošek až po nádoby, vázy, nábytek a zbraně, každý předmět svědčí o bohatství, které Egypt mohl nabídnout, a o úctě, jež byla chována k faraonovi. Nejvýznamnější nález však představovala samotná pohřební maska Tutanchamona, vyrobená ze zlata a drahých kamenů, která se stala symbolem starověkého Egypta a jedním z nejcennějších archeologických objevů vůbec.
Hrobka mladého faraona byla neporušená, což se téměř žádné jiné královské hrobce nestalo. Díky tomu bylo možné zachovat artefakty v jejich původním stavu a detailně je prozkoumat. Tento nález poskytl bezprecedentní vhled do pohřebních rituálů, věr, umění a každodenního života starých Egypťanů.
Objev hrobky však nebyl jen zdrojem vědeckého nadšení, ale vyvolal i četné spekulace a legendy, zejména o takzvané „Tutanchamonově kletbě“. Kletba, podle pověstí, měla stihnout každého, kdo naruší klid faraona. Když krátce po otevření hrobky zemřel lord Carnarvon, šířily se zprávy o nadpřirozené pomstě. Další náhodná úmrtí členů expedice tento mýtus jen posílila. Přestože věda tento jev odmítla jako pověru, „kletba faraonů“ stále živí fantazii široké veřejnosti.
Díky objevu hrobky získali archeologové a historici detailní informace o panovnících 18. dynastie, jejich náboženských zvyklostech a úctě ke smrti. Zároveň pomohl pochopit komplikovanou síť vztahů mezi mocenskými centry tehdejší civilizace a nabídl pohled na politickou a náboženskou situaci v době faraona Tutanchamona, který vládl v období významných změn a reforem.
Dnes, více než sto let po Carterově objevu, se svět stále zajímá o Tutanchamona a jeho hrobku. Tento objev je neustálou připomínkou, že i po tisíciletích dokáže lidská minulost zanechat stopy a tajemství, která čekají na své odhalení. Hrobka Tutanchamona nejenže potvrdila Carterovu víru a odhodlání, ale i připomněla, jak důležité je neustále hledat a zkoumat historii.