Novorozenci, kteří neodpovídali přísným normám, byli bez milosti usmrceni, chlapci podstupovali brutální vojenský výcvik a podrobení helóti žili v neustálém strachu a útlaku. Tento nemilosrdný systém nakonec vedl k úpadku kdysi mocného městského státu.
Sparta, jeden z nejmocnějších městských států starověkého Řecka, je často oslavován jako kolébka vojenské disciplíny a hrdinského ducha. Pod nablýskanou fasádou bojovníků, kteří nikdy neustupovali a byli oddaní své vlasti, se však skrývala drsná realita, která by dnes byla považována za nelidskou. Spartanští občané čelili od útlého věku extrémnímu výcviku a selekci, zatímco podrobená populace helótů trpěla pod brutálním útlakem.
Spartanská společnost byla postavena na myšlence, že slabost je nepřijatelná. To se odráželo i v přístupu k novorozencům. Po narození bylo každé dítě podrobeno pečlivé inspekci starších, kteří rozhodovali o jeho budoucnosti. Pokud bylo shledáno slabým, nemocným či jinak neschopným přežít tvrdý život bojovníka, bylo bez milosti ponecháno napospas osudu, obvykle odneseno do rokle Apothétai na hoře Tajgetos, kde bylo vystaveno přírodním živlům. Tento nemilosrdný přístup měl zajistit, že pouze nejsilnější jedinci budou mít šanci se stát součástí spartanské společnosti.
Ti, kteří prošli touto prvotní selekcí, neměli o mnoho lehčí osud. Spartanský stát přebíral kontrolu nad výchovou chlapců již od sedmi let, kdy byli odebráni z rodin a zařazeni do systému známého jako agogé. Tento drsný režim měl za cíl vychovat z nich dokonalé vojáky.
Chlapci byli vystaveni neustálé fyzické i psychické zátěži. Učili se bojovat, snášet bolest bez projevu emocí a přežívat s minimálním přídělem jídla, což je často nutilo krást. Ovšem pokud byli přistiženi, byli tvrdě trestáni ne za samotnou krádež, ale za neopatrnost. Přísná disciplína, kruté tresty a vzájemná soutěživost mezi chlapci měly zajistit, že pouze ti nejlepší dosáhnou dospělosti jako plnohodnotní spartští občané, známí jako homoioi neboli „rovní“.
Zatímco plnoprávní Sparťané se věnovali výhradně vojenskému životu, otrocká vrstva známá jako helóti zajišťovala chod ekonomiky. Helóti byli původní obyvatelé Lakónie a Messénie, které si Sparta podmanila a přeměnila v nucenou pracovní sílu.
Postavení helótů bylo specifické – nebyli otroky v běžném smyslu slova, ale ani svobodnými lidmi. Byli připoutáni k půdě a museli Sparťanům odvádět vysoké dávky úrody, přičemž mohli být kdykoli zbaveni života bez jakýchkoli právních následků. Strach z povstání helótů byl mezi Sparťany tak velký, že každoročně vyhlašovali tzv. krypeiu, což byla forma systematického teroru, kdy mladí Sparťané v noci vyráželi na lov a zabíjeli ty helóty, kteří byli považováni za příliš silné nebo nebezpečné.
Psali jsme:
Helóti tak žili v neustálém strachu a jejich existence byla poznamenána nelítostným útlakem. Přesto byli pro spartanskou společnost nepostradatelní, protože bez nich by se jejich válečnický stát nemohl udržet.
Ačkoliv se Spartě podařilo po staletí udržet svou vojenskou nadvládu, její rigidní systém se nakonec ukázal jako neudržitelný. Nízká porodnost a neustálé války vedly k úbytku plnoprávných občanů, zatímco nespokojenost helótů rostla. Postupem času Sparta ztratila svou dominanci a nakonec podlehla měnícím se poměrům ve starověkém Řecku.
Dnes je Sparta často vnímána jako symbol nezdolnosti a vojenské disciplíny, ale při bližším pohledu je zřejmé, že její sláva byla vykoupena krutostí vůči vlastním lidem i podrobeným národům. Sparťané sice vychovali legendární bojovníky, avšak za cenu lidských životů a utrpení, které by v moderní společnosti bylo nepředstavitelné.
(mia, prvnizpravy.cz, repro: x)
