Řecký jazyk pochází z větve indoevropských jazyků známé jako centum, která byla mluvena kulturou Jamnaja. Tito lidé pocházeli z oblastí dnešního Ruska a Ukrajiny a mezi lety 3300–2600 př. n. l. migrovali do oblasti Řecka. Název „centum“ pochází z latinského slova pro číslo sto a odlišuje tuto skupinu od satem jazyků, kam patří mimo jiné baltsko-slovanské a indoíránské jazyky.
Řekové sice mohou mít starší jazykový původ, ale jejich písemná literární tradice je o něco mladší než ta indoíránská. První velké eposy starověkého Řecka, Ilias a Odysseia, byly složeny ústně kolem roku 900 př. n. l. a zaznamenány až později. To znamená, že řecká epická tradice přišla relativně pozdě ve srovnání s jinými starověkými kulturami.
Na rozdíl od Řeků hovořili Balto-Slované a Indoíránci jazykem patřícím do satem větve indoevropštiny. Příkladem takového jazyka je sanskrt, jehož epická tradice sahá až k Rgvédě, která byla složena kolem roku 1600 př. n. l. Podle lingvistů byla tato sbírka hymnů předávána ústně z generace na generaci s neuvěřitelnou přesností. Brahmáni se starali o její přesné předávání, přičemž se dělilo mezi dvě skupiny: božské dévy a démonické asury.
Dalším klíčovým momentem ve vývoji sanskrtu byla práce lingvisty Pániniho, který kolem roku 600 př. n. l. složil slavnou gramatickou báseň, jež kodifikovala výslovnost a pravidla sanskrtu. Pániniho práce se dodnes považuje za základ moderní lingvistiky.
Íránský jazyk a jeho epická literatura mají rovněž starobylý původ. Nejvýznamnějším dílem je Avesta, jejíž první části byly složeny kolem roku 1400 př. n. l. Náboženský systém Avesty se v mnohém liší od védského hinduismu. V íránském náboženství se ústřední postavou stal Ahura Mazda, který představoval dobro, zatímco jeho protivníky byli dévové, zde chápáni jako síly zla. Je zajímavé, že v sanskrtské tradici bylo rozdělení opačné. Dévy byli dobří a asurové zlí, zatímco v íránské tradici se význam těchto pojmů zcela otočil.
Ústní tradici Avesty zajišťovali kněží známí jako mágové, kteří se starali o přesné předávání textů po mnoho generací.
Kdo je tedy starší?
Pokud hodnotíme pouze jazyk, řecký jazyk se vyvinul ze starší indoevropské větve. Pokud však posuzujeme písemné památky, první velká literární díla Indoíránců Rgvéda a Avesta jsou starší než řecká Ilias a Odysseia. To znamená, že z hlediska literární tradice jsou Indoíránci o několik století napřed.
Psali jsme:
Z tohoto pohledu tedy nelze jednoznačně říci, kdo je „starší“. Záleží na tom, zda se ptáme na jazykovou kontinuitu, migrace, nebo na písemnou kulturu. Každopádně je fascinující sledovat, jak se indoevropské dědictví rozdělilo do různých větví a vytvořilo kulturně bohaté civilizace, které ovlivnily celý svět.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
