Perští Nesmrtelní byli elitní jednotkou o 10 000 mužích, pečlivě vybraných z celé říše. Jejich pověst byla ohromující. Byli velcí, silní a Xerxes je považoval za tak schopné, že dokázali porazit tři nepřátele najednou. Byli však spíše individualisty, kteří v boji spoléhali na osobní odvahu a dovednosti.
Podle Hérodota, historika 5. století př. n. l., byli Nesmrtelní nasazeni u Thermopyl ve snaze prolomit odpor řeckých hoplitů. Úzký prostor soutěsky jim však znemožnil využít početní převahy, a kratší kopí, která používali, se ukázala jako nevýhoda proti lépe vyzbrojeným Sparťanům. Navzdory své pověsti „neporazitelných“ skončili v boji podobně jako předchozí jednotky, tedy ztrátou mnoha mužů a bez úspěchu.
Sparťané byli naopak známí svou nesrovnatelnou disciplínou a schopností bojovat jako jednotka. Pro ně nebyl boj individuální výzvou, ale kolektivní odpovědností, kterou plnili s precizností a efektivitou. Jejich těžká zbroj, dlouhá kopí a neotřesitelná taktika falangy jim dávaly v bitvě zásadní výhodu.
Jak ukazuje bitva u Platají, kde se Sparťané střetli s Peršany ve větším měřítku, tento přístup byl klíčem k jejich vítězství. Peršané, včetně elitních Nesmrtelných, nebyli schopni prolomit spartskou falangu a utrpěli drtivou porážku. I když mohli z dálky obtěžovat Sparťany svými šípy, v přímém střetu neměli šanci.
Je možné, že elitní Nesmrtelný by dokázal porazit Sparťana v souboji jeden na jednoho. Avšak antické bitvy nebyly o individuální síle, ale o spolupráci, taktice a vytrvalosti. A právě zde měli Sparťané nezpochybnitelnou převahu.
Zajímavým příkladem je úvodní bitva ve filmu 300, která sice zkresluje historickou realitu, ale v jednom má pravdu. Sparťané vynikali v jednotné taktice, zatímco Peršané spoléhali na individuální statečnost.
Mýtus o Nesmrtelných, který je dodnes populární díky literatuře a filmu, je fascinující. Skutečnost však ukazuje, že jejich pověst byla často přehnaná. Podle Hérodota nebyli Nesmrtelní u Thermopyl schopni překonat ani hrstku Sparťanů. Lacedaemoni, jak se Sparťanům také říkalo, bojovali se strategií a přehledem, což jim umožnilo přemoci početnější, ale méně organizované nepřátele.
Psali jsme:
Z historického hlediska měli Sparťané navrch díky své taktice, výcviku a výzbroji. Perští Nesmrtelní mohli být obdivuhodnými válečníky, ale proti spartské falanze neměli v ostré bitvě šanci. Antické bitvy nebyly o jednotlivcích, ale byly o jednotě a disciplíně. A právě tyto vlastnosti dělaly ze Sparťanů neporazitelné válečníky své doby.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: zai)
