Jídlo zde bylo nejen každodenní potřebou, ale i součástí náboženských obřadů a společenského života, přičemž pestrost stravy závisela na společenském postavení.

Starověký Egypt, rozkládající se podél úrodného Nilu, byl místem s bohatou kulturou a tradicemi, které se odrážely také v každodenní stravě jeho obyvatel. Egyptská kuchyně byla výrazně ovlivněna přírodními podmínkami a možnostmi, které nabízela okolní krajina. Základními potravinami, na nichž se stavěla strava většiny populace, byly pšenice a ječmen, z nichž se vyráběly chléb a pivo. Tyto potraviny byly doplněny zeleninou a ovocem, zatímco maso bylo vzácnější pochoutkou dostupnou hlavně vyšším vrstvám.

Chléb a kaše: základ egyptské stravy

Chléb hrál klíčovou roli v egyptské kuchyni a byl vyráběn převážně z ječmene nebo dvouzrnky, které byly tradičními obilninami pěstovanými podél Nilu. Mouka se mlela ručně pomocí kamenných mlýnků, což mělo za následek, že se do ní dostávaly drobné částečky písku. Tento neduh však Egypťané vnímali jako nevyhnutelný, i když se podepsal na jejich zubech, které byly často značně opotřebované. Nejběžnější typ chleba byl hustý mazanec tvarovaný do kruhových či trojúhelníkových tvarů a pečený přímo na kameni nebo přímo v horkém uhlí.

Vzhledem k důležitosti chleba se objevovalo mnoho jeho variací – některé obsahovaly tuky, oleje, vejce nebo mléčné výrobky, což přinášelo nadýchanější bochníky. Před pečením se často sypal semínky, kořením nebo ořechy, aby získal na chuti a textuře.

Ovoce a zelenina: zásadní složky jídelníčku

Zelenina a luštěniny, jako je čočka, fazole a hrách, byly základními surovinami, které poskytovaly vlákninu a bílkoviny. Čerstvá zelenina, například cibule, hlávkový salát, okurky, česnek a ředkvičky, byla přítomna na stolech Egypťanů každý den. Kromě toho se z Nilových břehů sbíraly i vodní rostliny, například papyrus. Ovoce, jako fíky, datle, hrozny a melouny, se často podávalo jako dezert nebo svačina, čímž přidávalo sladkou tečku k jídelníčku.

Olivy a kapary byly v Egyptě také oblíbené, i když ne tolik jako ve Středomoří. Jablka se do Egypta dostala až později, pravděpodobně z Palestiny, kde se slovo „depeh“ používalo pro jablko jako vypůjčený semitský termín.

Pivo coby národní nápoj Egypta

Pivo bylo pro Egypťany nepostradatelným nápojem a vyrábělo se fermentací směsi chleba a drceného ječmene s vodou. Tento výživný nápoj měl nízký obsah alkoholu, což znamenalo, že ho mohli konzumovat po celý den. Pivo se dělilo podle barvy – červené pivo bylo lehčí a méně alkoholické, zatímco černé pivo bylo silnější. Do piva se někdy přidávalo ovoce a koření, aby se zlepšila jeho chuť.


Drůbež, mléčné výrobky a sýry

Vedle luštěnin Egypťané využívali pro bílkoviny mléko, vejce a drůbež. Kozy a ovce byly levnějším zdrojem mléka a masných produktů než krávy, takže byly běžné i na menších farmách. Sýr byl známý už od neolitu, kdy do Egypta pravděpodobně přišel, a rychle se rozvinul do několika odlišných typů tvrdých i měkkých sýrů. Během 19. dynastie byl například v hrobce Ptahmese nalezen tvrdý sýr, což dokazuje jeho oblíbenost.

Ptáci, jako husy, kachny, holubi a holubice, byly hlavním zdrojem masa a vajec. Vykrmování těchto ptáků bylo běžnou praxí, aby maso mělo lepší chuť. Pštrosí vejce byla ceněna pro svou velikost a výraznou chuť, a byla proto lahůdkou.

Pochoutky pro zvláštní příležitosti

Dobytek, ovce, kozy a prasata byly v Egyptě chována hlavně pro práci a mléko, takže maso bylo luxusem. Konzumovalo se hlavně při slavnostech, obřadech nebo jako oběť bohům. Prasata byla však občas vnímána jako nečistá zvířata, což mohlo být důvodem jejich nízké konzumace.


Sladkosti a dezerty

Starověcí Egypťané rádi jedli sladkosti, které byly vyrobené z ovoce, medu a datlí. Med byl hlavním sladidlem, neboť cukrová třtina nebyla tehdy dostupná. Datle byly v cukrářství tak důležité, že se pekařům říkalo „dělníci v datlích“. Tyto sladkosti zahrnovaly koláče a cukrovinky, včetně pečiva plněného tygřími ořechy nebo sladkým sirupem.

Metody vaření a kuchyňské náčiní

Egypťané používali jednoduché způsoby přípravy jídla, jako byly polévky, dušená masa nebo kastrol. Používali kamenné a keramické nádoby, které byly odolné a vhodné pro různé způsoby vaření. Mezi běžné koření patřil kopr, petržel, tymián, kmín, oregano a máta, zatímco olej se získával z balzámu, lněného semínka nebo sezamu. Potraviny se konzervovaly sušením nebo solením, což bylo klíčové pro udržení jejich čerstvosti.

Stravování bylo sociálním zážitkem. Lidé seděli u nízkých stolů a jídlo si nabírali ze společných misek, přičemž vyšší třídy měly i jemné kovové nádobí. Snídaně sestávala z chleba, piva a cibule a večerní jídlo bylo složitější, s pivem, dušenou zeleninou a chlebem.

Vliv Řecka a Říma

Po dobytí Egypta Alexandrem Velikým se do země dostaly nové kulinářské vlivy a přibyly středomořské plodiny. Během římské nadvlády získaly oblibu mořské plody a kuchyně se stala více kosmopolitní. Helénistická éra přinesla do egyptské kuchyně zásadní změny. Řekové, kteří se usadili v Alexandrii a dalších egyptských městech, přinesli vlastní kulinářské tradice, což znamenalo, že egyptská kuchyně začala obsahovat ingredience, které dříve nebyly běžné. Nové technologie v oblasti vaření, jako byly grily a pece, usnadnily přípravu pokrmů na způsob řeckých specialit. Tyto změny obohatily egyptskou kuchyni o pšenici jako náhradu za tradiční ječmen, což se odrazilo na širší nabídce jídel a chleba.


Římský vliv se projevil hlavně po roce 30 př. n. l., kdy se Egypt stal římskou provincií. S rostoucím dovozem vína z Itálie se víno stalo běžnější i mezi nižšími vrstvami, i když egyptské víno bylo stále považováno za méně kvalitní než to řecké nebo italské. Vína z oblasti kolem jezera Mareotis poblíž Alexandrie si však získala dobrou pověst a byla velmi vyhledávána.

Rozdíly mezi společenskými vrstvami

Egyptská společnost byla rozdělena do několika společenských tříd, což se odráželo i ve způsobu stravování. Nižší vrstvy, především rolníci a dělníci, měli poměrně jednoduchý jídelníček složený z chleba, piva a základní zeleniny. Tato strava poskytovala dostatek energie k vykonávání fyzicky náročné práce, jako byla například stavba pyramid. Nižší vrstvy si také mohly koupit jídlo v hostincích a pekárnách, které byly často poblíž pracovišť.

Vyšší vrstvy měly podstatně pestřejší jídelníček, protože si mohly dovolit luxusnější potraviny, jako bylo maso, ryby nebo exotické ovoce. Složitá jídla, vícechodové večeře a bankety byly symbolem prestiže a společenského postavení. Bohaté domácnosti měly kuchařský personál, který připravoval rafinovaná jídla a servíroval je na stolech s kovovým a skleněným nádobím.

Náboženské a rituální stravovací zvyky

Strava starověkých Egypťanů nebyla jen otázkou každodenní výživy, ale měla také hluboký náboženský a rituální význam. Jídlo bylo obětováno bohům a některé potraviny byly spojovány s konkrétními božstvy. Maso a chléb byly například běžnými oběťmi na oltářích, které měly zajišťovat blahobyt země. Při významných svátcích se pořádaly hostiny a obětní rituály, při kterých se konzumovalo maso, které jinak nebylo dostupné pro každodenní stravu.

Ryba oxyrhynchus, která byla považována za posvátnou, se pojmenovala podle města Per-Medjed (Oxyrhynchus). Tato ryba byla spojována s mýtem o Osiridovi a nebyla běžnou součástí jídelníčku, neboť její lov měl rituální význam.

Konzervace a uchování potravin

V horkém egyptském klimatu bylo důležité najít způsoby, jak potraviny konzervovat, aby byly dostupné i mimo období sklizně. Egypťané konzervovali potraviny pomocí sušení, solení, nakládání nebo fermentace. Maso bylo například nakládáno do soli nebo pomalu vařeno v tuku, čímž vzniklo něco podobného dnešnímu confitování, které umožňovalo delší skladování. Ryby se sušily nebo uzením konzervovaly, což je technika dodnes používaná v některých částech Egypta a Súdánu.

Další metodou konzervace bylo zavařování ve sklenicích, které se uchovávaly na chladných a suchých místech. Při archeologických vykopávkách byly nalezeny nádoby obsahující zbytky jídla, které sloužily jako součást pohřebního vybavení, aby duše zemřelého měla přístup k pokrmům i na onom světě.

Dědictví egyptské kuchyně

Starověká egyptská kuchyně představuje fascinující spojení tradice a inovace, ovlivněné přírodními podmínkami a kulturními vlivy z okolních civilizací. Tato kuchyně byla nejen základním prvkem každodenního života, ale také významnou součástí náboženských obřadů a společenského života. Dodnes inspiruje svou pestrostí a jednoduchostí, stejně jako použitím místních surovin a technik.