Když se Martin Van Buren narodil v roce 1782 ve městečku Kinderhook ve státě New York, byl to region s výrazným historickým dědictvím nizozemských osadníků. Již od počátku 17. století zde existovala kolonie Nové Nizozemí, v jejímž centru stálo město Nový Amsterdam (dnešní New York). I když Britové tuto oblast ovládli již v roce 1664, nizozemská kultura a jazyk zde zůstaly živé po generace, zejména ve venkovských oblastech.
Rodina Van Burenových patřila k potomkům těchto původních nizozemských osadníků. Doma se mluvilo výhradně nizozemsky a Martin tedy vyrůstal s tímto jazykem jako mateřským. Angličtinu si osvojil až ve škole a při styku s širší komunitou. Tento jazykový základ ho však nijak neomezil v jeho cestě do nejvyšších pater americké politiky.
Van Buren byl zkušený právník a brilantní politický stratég. Ve 20. letech 19. století patřil k zakladatelům Demokratické strany a podílel se na vybudování tzv. „Albanské regentství“, což byla mocná frakce demokratů ve státě New York. Ve funkci ministra zahraničí a později viceprezidenta se stal pravou rukou prezidenta Andrewa Jacksona a jeho pokračovatelem v úřadu.
Když byl v roce 1837 zvolen prezidentem, čelil okamžitě obrovské výzvě: finanční krizi známé jako „panika roku 1837“. Tato hospodářská recese, způsobená kolapsem bank a spekulacemi s půdou, tvrdě dopadla na americkou ekonomiku a Van Burenova administrativa nedokázala situaci uspokojivě řešit. To vedlo k jeho porážce v následujících volbách roku 1840, kdy zvítězil kandidát whigů William Henry Harrison.
Přestože jeho prezidentské období nebylo hodnoceno příliš příznivě, Van Burenův příběh symbolizuje jeden z klíčových aspektů americké identity: různorodost původů a kultur. Byl prvním prezidentem, který se narodil po vyhlášení nezávislosti (1776), tedy skutečně „americkým“ prezidentem, ne produktem britské koloniální éry. A byl také důkazem toho, že americká politika není výlučně doménou anglosaského světa.
Van Buren nikdy nezapřel svůj původ. Jeho přízvuk a styl řeči prý nesly znaky nizozemské výslovnosti po celý život. Dokonce se mu kvůli jeho původu přezdívalo „Old Kinderhook“, což se stalo inspirací pro slavné „OK“ - výraz, který se později rozšířil po celé Americe (podle jedné z teorií se totiž během jeho kampaně používalo heslo „OK = Old Kinderhook“, což si lidé rychle osvojili jako zkratku pro „v pořádku“).
Psali jsme:
Po odchodu z funkce zůstal Van Buren politicky činný, ale nikdy se mu už nepodařilo získat zpět prezidentský úřad, a to ani jako kandidát nově vzniklé strany Svobody půdy (Free Soil Party), která se stavěla proti šíření otroctví.
Zemřel v roce 1862, během občanské války, jako jeden z posledních žijících prezidentů předválečné éry. Jeho životní příběh je dnes připomínán nejen v učebnicích dějepisu, ale i v místních muzeích a památnících ve státě New York.
Martin Van Buren zůstává ojedinělou postavou amerických dějin, a to nejen jako zkušený politik, ale i jako prezident, jehož jazyková a kulturní výbava připomíná, že Spojené státy byly od počátku zemí mnoha jazyků, identit a příběhů.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
