Počasí bylo odjakživa jedním z největších nepřátel člověka. Sucho, přívalové deště, krupobití či hurikány představovaly nejen hrozbu pro zemědělství, ale často i pro lidské životy. Už naši předkové se proto snažili najít způsob, jak přírodu přimět k poslušnosti.
Z historických pramenů víme, že se lidé uchylovali k modlitbám, rituálům či obětování. Například starověké civilizace Aztéků či Mayů pořádaly složité ceremoniály, aby přivolaly déšť nebo naopak utišily bouře. Ve středověku se během sucha organizovaly procesí s relikviemi svatých, zatímco při hrozbě krupobití se zvonilo zvony, o nichž se věřilo, že “vyčistí” oblohu.
S nástupem průmyslové revoluce se lidstvo pokusilo ovlivnit počasí za pomoci technologií. Jedním z těchto experimentů byla střelba do mraků, která měla za cíl rozptýlit bouřková mračna nebo předejít krupobití. Na fotografii z roku 1909 je zachyceno dělo k rozhánění mraků, které se testovalo na polích knížete z Liechtensteinů v Uhříněvsi. Jak zkoušky dopadly, však historie nezaznamenala. Je však pravděpodobné, že výsledky nebyly přesvědčivé, protože tato metoda byla postupně opuštěna.
Ve 20. století se k ovlivňování počasí začaly využívat vědecké metody. Jedním z nejznámějších postupů je “setí mraků”, při kterém se do oblačnosti vypouštějí chemické látky, například jodid stříbrný, aby stimulovaly tvorbu dešťových kapek. Tato technika se začala intenzivně používat v 50. letech a dodnes je nasazována zejména v zemích trpících suchem, jako je Čína nebo Spojené arabské emiráty.
Významnou roli hraje i vojenský výzkum. Během války ve Vietnamu například americká armáda použila technologii na prodloužení monzunových dešťů, aby ztížila pohyb nepřátelských jednotek. Tyto pokusy však vyvolaly mezinárodní kritiku a vedly k podepsání Úmluvy OSN zakazující použití metod modifikace počasí pro vojenské účely.
Dnešní věda se soustředí nejen na lokální změny počasí, ale i na globální ovlivnění klimatu, například prostřednictvím geoinženýrství. Jednou z navrhovaných metod je rozprašování částic do atmosféry, které by odrážely sluneční záření a ochlazovaly planetu. Kritici však varují, že takové zásahy mohou mít nepředvídatelné důsledky a narušit klimatické systémy.
Psali jsme:
Ačkoli se lidstvo snaží počasí ovládat již po staletí, jeho pokusy zůstávají jen zčásti úspěšné. Příroda si stále drží svou převahu a připomíná nám, že i přes technologický pokrok jsme součástí jejího koloběhu. V budoucnu nás však čekají nové výzvy - jak zajistit, aby naše snaha ovlivnit počasí nepřinesla více škody než užitku?
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: topfive)
