Kobylky, dnes známé především jako běžní obyvatelé stepí a polopouští, byly ve středověku v Evropě často považovány za symbol božího hněvu. Události, které se odehrály v roce 1338 v Čechách, zůstávají jednou z největších přírodních katastrof zaznamenaných v české kronikářské tradici. Příběh invaze kobylek v tomto roce je fascinující ukázkou toho, jak nevyzpytatelná příroda dokázala ovlivnit životy tisíců lidí.
Rok 1338 byl pro české země zvláště náročný. V létě toho roku přiletěly do Čech obrovské roje kobylek. Svědectví zaznamenaná v kronikách popisují tento přírodní fenomén jako téměř apokalyptický: kobylky byly tak početné, že jejich let na obloze zastínil slunce. Den se proměnil v noc a krajina zůstala zahalena tmou. Obyvatelé byli nejen překvapeni, ale především zděšeni.
Tyto kobylky byly údajně velké, jejich těla měla výrazné zbarvení – samci zářili žlutou barvou, samice byly bledé. Při přistání na loukách a polích zlikvidovaly veškerou vegetaci. Zasažené oblasti byly během několika hodin zcela zničeny, což vedlo ke katastrofálním následkům pro zemědělce i zásobování potravinami. Podle odhadů byly postiženy stovky strychů (strych - 1/3 ha) půdy, což znamenalo ohrožení obživy obyvatel na mnoho měsíců.
Mezi svědky této události byl i tehdejší markrabě moravský Karel IV., který se zdržoval ve Vídni. Kroniky popisují, že Karel během svého návratu do Čech musel čelit neobvyklým komplikacím způsobeným právě kobylkami. Roje kobylek ho zdržely při cestě ze Znojma, což svědčí o tom, jak masivní byl rozsah této invaze.
Karel IV. později popsal, že v okolí Vídně bylo kobylek tolik, že po jejich úhynu celé oblasti pokryl hnijící kobylčí odpad. Zápach byl nesnesitelný a nesl se až na míle daleko. Tato událost hluboce ovlivnila jeho vnímání přírodních katastrof a potřeby zavádění opatření na ochranu zemědělství.
Následující jaro přineslo další komplikace. Z uhynulých kobylek se začaly líhnout larvy, které se rychle rozmnožovaly. Larvy, popisované jako černí cvrčci, byly schopné ničit vegetaci podobně jako dospělé kobylky, i když nebyly schopné letu. Obyvatelé se snažili bránit, jak mohli. Larvy házeli do jam a pálili, ale účinnost těchto opatření byla omezená. Postupně se začalo ukazovat, že příroda sama musí zasáhnout.
Psali jsme:
V zoufalství se lidé obrátili na boha a organizovali veřejné modlitby. Krátce poté přišlo nečekané řešení. Do postižených oblastí přiletělo velké množství čápů, kteří se začali kobylkami živit. Čápi se ukázali jako nenahraditelní spojenci při boji proti přemnoženým kobylkám a postupně pomohli přírodu stabilizovat.
Invaze kobylek měla na české země dlouhodobé dopady. Ničivé ztráty úrody vedly k období hladu, které ovlivnilo život obyvatel nejen v roce 1338, ale i v následujících letech. Kroniky zároveň popisují, že tato událost vedla k posílení víry obyvatel ve vyšší moc a k rozšíření ochranných opatření v zemědělství, včetně rozvoje nových metod skladování obilí a dalších plodin.
Příběh kobylek z roku 1338 je více než jen historickou zajímavostí. Je to připomínka toho, jak zranitelná je lidská společnost tváří v tvář přírodním katastrofám.
(vlk, prvnipzravy.cz, repro: PBSnews)
