Počátky porcelánu sahají do období dynastie Tang (618–907), kdy se v Číně začala vyrábět keramika s vysokým obsahem kaolinu a petunse (druh živce), což jí dodávalo typickou pevnost a průsvitnost. Opravdový porcelán, jak jej známe dnes, se však objevil až za dynastie Song (960–1279), kdy byly vyvinuty dokonalejší výrobní techniky a zdobení.
Během dynastie Ming (1368–1644) dosáhl čínský porcelán vrcholu kvality a uměleckého zpracování. Modrobílý porcelán, často zdobený motivy draků, květin a krajin, se stal vysoce ceněným exportním artiklem, který putoval do Persie, Osmanské říše a později i do Evropy.
Během vlády dynastie Čching (1644–1912) se techniky výroby porcelánu dále zdokonalovaly. Původně monochromní a modrobílé dekory byly obohaceny o pestré barevné glazury, jako byly růžová a žlutá. Díky rozšíření zámořského obchodu přes nizozemskou Východoindickou společnost (VOC) se čínský porcelán dostal i do evropských panovnických dvorů, kde se stal symbolem luxusu.
Ačkoli byl porcelán v Evropě znám již od 13. století díky cestovatelům, jako byl Marco Polo, jeho výroba zůstávala neznámou. Evropské hrnčířství bylo odkázáno na měkčí a méně kvalitní fajáns, která nedosahovala vlastností pravého porcelánu.
V 17. století se evropské elity začaly předhánět v jeho sbírání. Francouzský král Ludvík XIV. si například nechal postavit manufakturu v Saint-Cloud, kde se pokoušeli napodobit čínský porcelán, ale stále šlo jen o měkkou pastu. Největší zlom však nastal v roce 1708 v Sasku, kdy alchymista Johann Friedrich Böttger a vědec Ehrenfried Walther von Tschirnhaus vynalezli tvrdý porcelán, podobný čínskému.
V roce 1710 založil saský kurfiřt August Silný v Míšni první evropskou porcelánku Meissen, která se stala vzorem pro další evropské manufaktury. Brzy se porcelánky objevily i ve Vídni (1718), v Sévres ve Francii (1756) a v německém Nymphenburgu (1747). Každá země vyvinula svůj specifický styl, přičemž francouzský porcelán se zaměřoval na elegantní rokokové motivy, zatímco německý porcelán Míšeň vynikal svou detailní malbou a zlacením.
České země se do výroby porcelánu zapojily poměrně brzy. První porcelánka byla založena v roce 1792 v Horním Slavkově. Brzy následovaly další, například v Březové nebo v Dubí. České porcelánky byly známé především svou precizní výrobou a kvalitním dekorem, často inspirovaným secesním a kubistickým uměním. Dodnes patří mezi nejznámější Karlovarský porcelán, jehož tradice sahá až do 19. století.
Dnes se porcelán vyrábí po celém světě a jeho výroba je plně mechanizovaná. Přesto si ručně malovaný a zdobený porcelán uchovává svou vysokou hodnotu a zůstává ceněným uměleckým dílem. Luxusní porcelánky jako Meissen, Royal Copenhagen nebo Herend stále vyrábějí exkluzivní kusy, které se draží na aukcích za milionové částky.
Psali jsme:
Zároveň se porcelán stal běžnou součástí každodenního života, ať už v podobě jídelních souprav, dekorativních sošek nebo technického porcelánu využívaného v průmyslu. Ačkoliv původně sloužil pouze panovnickým rodům a aristokracii, dnes si krásu porcelánu může užít každý.
Historie porcelánu je příběhem lidské touhy po dokonalosti a inovacích. Z tajemství drženého čínskými mistry se stal celosvětový fenomén, který ovlivnil obchod, umění i každodenní život. Ať už jde o staré čínské vázy, míšeňské sošky nebo moderní porcelánové nádobí, tento materiál si i po staletích udržuje svůj prestiž a nadčasovou krásu.
(vlk, prvnizpravy.cz, repro: bygoneChina)
