Lví dvůr, dnes restaurace na severním okraji Pražského hradu, má za sebou bohatou historii sahající až do roku 1581. Původně zde sídlil skutečný lví dvůr, kde byli chováni lvi, levharti a další exotická zvířata, včetně dnes již vyhynulého dronta mauricijského. Tento fascinující příběh odráží proměny lidského vztahu k přírodě a připomíná dobu, kdy se v Pražském hradě nacházeli nejen panovníci, ale i divoká zvířata.

Na severním okraji Pražského hradu, v renesanční budově datované do roku 1581, dnes sídlí restaurace Lví dvůr, avšak její minulost skrývá mnohem divočejší příběh než jen pohostinství. Původně zde byl skutečně lví dvůr, dřevěná ohrada s tribunou, která později ustoupila místem dnešnímu domu. Avšak ani ten neopustil svůj původní účel a sloužil jako zvěřinec. V něm byli kromě lvů chováni i tři levharti, dárek od syna Ivana Hrozného, cara Fjodora, a řada dalších exotických zvířat.



Mezi nejzajímavější obyvatele lvího dvora patřil pravděpodobně i dronte mauricijský, neboli blboun nejapný. Tento asi metr vysoký nelétavý pták se skoro 25centimetrovým zobákem je dnes znám především díky kostem nalezeným v Jelením příkopu, které jsou nyní chloubou pražského Národního muzea. Dronte, často označovaný též jako dodo, se stal obětí rychlého vyhynutí, jehož přesné příčiny dlouho zůstávaly zahalené tajemstvím. Jeho podobu známe především díky obrazu, který namaloval Roelant Savery, jeden z Rudolfových dvorních malířů.

Přestože se dlouho spekulovalo, že dronte vyhynul kvůli nadměrnému lovu a konzumaci ze strany námořníků, kteří dorazili na jeho domovský ostrov, dnes je známo, že jeho maso bylo tuhé a nechutné. Holanďané ho dokonce přezdívali Walvogel, což v překladu znamená hnusný pták. 

Psali jsme:
Vepřové maso ve středověku

Pravděpodobnější příčinou vyhynutí dronta se zdají být mohutné populace krys, které se na Mauricius dostaly z evropských lodí a zlikvidovaly jeho vajíčka.

Příběh lvího dvora a jeho obyvatel je fascinujícím svědectvím o vztahu člověka k přírodě a její proměnlivosti. Ačkoliv dnes můžeme na toto místo zavítat za úplně jiným účelem, jeho historie zůstává živá a připomínkou doby, kdy Pražský hrad byl domovem nejen panovníků, ale i exotických zvířat z dalekých krajů.