Během vlády Jindřicha Korutanského pronikla tato hra do šlechtických kruhů, přičemž přinesla nejen zábavu, ale i četné problémy. Jak kostky ovlivnily českou historii a co zanechaly jako svůj odkaz?
Hrací kostky patří k nejstarším známým herním předmětům. Jejich historie se začíná psát už ve starověku, kdy byly používány nejen jako zábavní prostředek, ale také jako nástroj věštění. Nejstarší archeologické nálezy kostek pocházejí z Mezopotámie a Egypta, kde byly vyrobeny z kostí, kamene nebo dřeva. Jednoduché šestistranné kostky, jak je známe dnes, se postupně objevovaly v různých civilizacích, včetně starověkého Říma, Řecka a Číny.
V těchto kulturách hrály kostky významnou roli v hazardu, ale také při rozhodování o osudu. Římané dokonce vynalezli slavný výraz „alea iacta est“ (kostky jsou vrženy), který použil Julius Caesar při překročení řeky Rubikon.
S rozšířením křesťanství se však hrací kostky staly terčem kritiky kvůli jejich spojení s hazardem a „hříšným“ životním stylem. Navzdory tomu si kostky zachovaly svou popularitu po celé středověké Evropě, zejména mezi šlechtou a vojáky.
Zvláštní místo v historii kostek v Čechách zaujímá období vlády krále Jindřicha Korutanského (1308–1310). Jak dokládají historické kroniky, právě za tohoto krále, který byl považován za neschopného vládce, se hra v kostky rozšířila mezi českou šlechtou a rytířstvem.
Hra v kostky byla považována za „novou zábavu“, kterou do Čech přinesli příslušníci družiny Jindřicha Korutanského, přicházející z alpských oblastí. Tento „nevídaný“ způsob trávení času spočíval ve vrhání šestistranných kostek, přičemž na jejich stěnách byly vyznačeny body či čísla. Čeští šlechtici tuto hru okamžitě přijali a postupně opustili své tradiční hry, jako byly „beládky“ či „tauše“.
Kroniky zmiňují, že hra v kostky měla nejen zábavní, ale také destruktivní účinky. Hráči v hospodách přicházeli o majetky i rodiny, což často vedlo k hádkám, rvačkám a dokonce vraždám. Tento rozklad společenských hodnot byl podle historiků jedním z důvodů politické nestability v Čechách v této době.
Psali jsme:
Krize vlády Jindřicha Korutanského nakonec vedla k jeho svržení a nástupu Jana Lucemburského, který přinesl do země novou naději a stabilitu. Nicméně hra v kostky zůstala trvalým odkazem této neklidné éry.
Dnes jsou hrací kostky synonymem pro mnoho her, od hazardu až po rodinnou zábavu. Jejich historie, sahající od starověkých civilizací po středověké Čechy, ukazuje jejich význam nejen jako herního nástroje, ale také jako svědka společenských změn a kulturní výměny. Příběh kostek v Čechách za vlády Jindřicha Korutanského je fascinujícím příkladem, jak hra může ovlivnit politiku, společnost a kulturní zvyky jedné země.
(mar, prvnizpravy.cz, repro: deZrechts)
