Historické záznamy o počtu obyvatel Prahy jsou často neurčité a rozporné. Důvodem je nepravidelnost sčítání lidu a skutečnost, že úřední výkazy byly považovány za tajné a nebyly veřejnosti přístupné. Přesto je patrné, že v době Karla IV., tedy ve 14. století, byla Praha hustě osídlena, především díky založení Nového Města Pražského.
Podle dochovaných pramenů z této doby měla Praha více obyvatel než na počátku 19. století. Nicméně husitské války, třicetiletá válka a další konflikty, stejně jako epidemie moru, měly devastující dopad na populaci. Záznamy z roku 1419 uvádějí, že Praha byla schopná postavit až 50 000 vojáků, což svědčí o vysoké zalidněnosti před husitskými válkami.
Například kolem roku 1615 popisuje Martinides Prahu jako velmi lidnaté město, avšak bez přesného počtu obyvatel. O sto let později, v roce 1716, označuje anglická cestovatelka Lady Montague Prahu za slabě osídlenou. Německý cestovatel Keysler v roce 1730 uvádí, že ve městě žije zhruba 50 000 Židů a 70 000 křesťanů.
Velký vliv na pomalý růst obyvatelstva měla skutečnost, že Praha přestala být sídlem panovnického dvora po vládě Rudolfa II. Až do průmyslové revoluce a urbanistického rozvoje v 19. století se počet obyvatel zvyšoval jen pozvolna.