Tato období měla často za následek lesní požáry, zničené úrody a dramatický nárůst cen potravin, což přispělo k velkému strádání obyvatel. Níže přinášíme pohled do letopisů, které zaznamenaly některé z nejhorších let.
Rok 1425: Smrtící horka při sklizni
Podle záznamů z roku 1425 udeřilo extrémní horko během sklizně. “Téhož léta bylo jest horko veliké ve žní, tak že od horka lidé mřeli na poli dělajíc,” píše se v kronikách. Zemědělci, kteří trávili dlouhé hodiny prací na polích, byli vystaveni tak silnému horku, že mnozí z nich na místě zemřeli na vyčerpání a přehřátí. Tento rok připomíná, jak náročná byla práce v zemědělství a jak bezbranní byli lidé vůči přírodním živlům.
Rok 1473: Požáry, nedostatek deště a katastrofální úroda
Rok 1473 se nesl ve znamení nejen extrémních veder, ale také mimořádně dlouhého sucha. “A horko bylo veliké, déšť za půl čtvrtého měsíce nepršal, lesy hořely, řeky a potokové přesychali; obilé málo bylo; řepy, zelí a jiné věcí nic nebylo,” zaznamenává kronika. Čtyři měsíce bez deště způsobily, že vodní toky vyschly, lesy vzplály a úroda byla naprosto zdecimována. Nedostatek základních potravin, jako byly obilí a zelenina, vedl ke zvýšení cen a k prohloubení krize. V některých vesnicích lidé dokonce začali vypalovat lesy, aby si získali alespoň nějaký přístup k surovinám, neboť dřevo bylo jednou z mála dostupných komodit.
Rok 1503: Tři měsíce bez deště a extrémní zdražení potravin
Jedním z nejtragičtějších let byl rok 1503, kdy od svátku svatého Filipa a Jakuba nepršelo celé tři měsíce. “Toho léta byla veliká suchota na polích, počátek byl na S. Filipa a Jakuba, že nepršelo déště žádného za tři měsíce,” uvádějí letopisy. V důsledku tohoto sucha došlo k dramatickému nedostatku obilí, což vedlo ke skokovému nárůstu cen potravin. Pražská míra pšenice byla až po 40 grošů, což bylo pro běžné obyvatele nepřekonatelně drahé. Kronikáři zaznamenali, že v té době byla nouze po celé zemi a lidé hladověli.
Rok 1509: Hladomor a nedostatek potravin
Rok 1509 byl opět poznamenán suchem, které trvalo až do svátku svatého Václava. Podle dobových záznamů to vedlo k tomu, že mnozí považovali tento rok za „rok moru“, kdy trpěli lidé i zvířata. Nedostatek deště a intenzivní slunce způsobily, že došlo k velkému úbytku zásob. Ceny pšenice, žita a dalších základních plodin dosáhly neúnosných výšin. Zmiňuje se, že lidé začali vinou nedostatku trpět hlady a některé oblasti byly postiženy tak, že si obyvatelé museli půjčovat a navzájem pomáhat.
Rok 1517: Katastrofální sucho a skokový nárůst cen
V roce 1517 bylo sucho opět na vrcholu a s ním přišly i rekordní ceny obilí. Kroniky zaznamenaly, že žito bylo prodáváno za 35 grošů, pšenice dokonce za 40 grošů. “Při těch časech drahota byla v obilí pro sucho, žito bylo po 35 gr. měřice, jinde po 40 gr., a výše,” uvádějí dobové prameny. Drahota zasáhla zejména města, kde se zásoby rychle tenčily a ceny stoupaly. Nedostatek potravin vedl k vlně spekulací, kdy někteří kupci vydělávali na nouzi obyvatel tím, že prodávali zásoby za ještě vyšší ceny.
Psali jsme:
Období extrémů jako varování pro současnost
Tyto historické záznamy jsou důležitou připomínkou, že klimatické extrémy nejsou jen moderním jevem. Lidé ve středověku byli vůči změnám počasí ještě zranitelnější než dnes, kdy máme k dispozici technologie, které nám pomáhají předcházet nejhorším důsledkům. Přesto i dnes mohou extrémní sucha a horka způsobit rozsáhlé škody, jak nám ukazují četné požáry a změny klimatu v posledních letech. Historie nám tak poskytuje cennou perspektivu, že změny počasí i extrémní byly a budou. Zároveň nám ukazuje křehkost lidské civilizace tváří v tvář extrémům počasí.
(nov, prvnizpravy.cz, repro: seeUinHistory)
