V chladném zimním dni se vojáci 13. legie shromáždili na severním břehu řeky Rubikon, která tvořila přirozenou hranici mezi Galií a Itálií. Překročení této hranice ozbrojenou silou bylo podle římského práva považováno za akt války proti republice. Julius Caesar, tehdejší guvernér Galie, však stál před rozhodnutím, které ovlivnilo nejen jeho budoucnost, ale i osud celého Říma.
Po dlouhých politických střetech se senátem, který ovládal jeho soupeř Pompeius, se Caesar rozhodl učinit osudný krok. Pronáší latinskou frázi „Alea iacta est“, která symbolizuje nevratnost jeho rozhodnutí. Řeka Rubikon, zdánlivě bezvýznamný vodní tok, se stala místem, kde se římské dějiny vydaly novým směrem.
Překročení Rubikonu nebylo jen porušením zákona, ale i výzvou Pompejovi a jeho stoupencům. Řím se ocitl na prahu občanské války, která během několika let přinesla konec republiky a zrod impéria.
Překročení Rubikonu se stalo symbolem pro rozhodnutí, která jsou nevratná. Fráze „překročit Rubikon“ se dnes používá k označení okamžiků, kdy není cesty zpět. Caesarův čin připomíná odvahu i rizika, která přicházejí s převratnými rozhodnutími. Jeho odkaz zůstává živý nejen v historii, ale i v politice, umění a kultuře.