Americké ministerstvo financí vydalo tento týden svou pravidelnou zprávu o mezinárodních kapitálových tocích za leden 2024. Zpráva ukazuje, že z prvních tří hlavních věřitelů amerických dluhopisů Čína a Velká Británie snížily své držby, zatímco Japonsko pokračovalo v jejich zvyšování.
Podrobněji zpráva uvádí, že Čína v lednu prodala americké dluhopisy v hodnotě 18,6 miliardy dolarů, čímž přerušila trend zvyšování svých držeb, který trval v listopadu a prosinci předchozího roku. Celkový objem jejích držeb tím klesl na 797,7 miliardy dolarů. Japonsko naopak v lednu své držby zvýšilo o 14,9 miliardy dolarů, čímž jejich celková hodnota dosáhla 1,1531 bilionu dolarů. Velká Británie snížila své držby jen o 200 milionů dolarů, takže její celkové držby zůstaly na úrovni 753,5 miliardy dolarů.
Z politického hlediska lze zvýšení držeb v listopadu a prosinci předchozího roku považovat za "taktickou investici" v reakci na setkání hlav států Číny a USA v San Franciscu, které přineslo naděje na oteplování vztahů mezi oběma zeměmi. Nicméně, vzhledem k tomu, že se základní postoj USA vůči Číně nezměnil, Čína rychle opustila strategii taktické investice.
Celkově, i když Čína mezi rokem 2022 a lednem 2024 občas zvýšila objem svých amerických dluhopisů, její celková držba vykazuje dlouhodobý pokles, včetně období sedmi po sobě jdoucích měsíců snižování. Tento trend odráží složité politické a ekonomické faktory, včetně reakce na možnost, že americké dluhopisy by mohly být v budoucnu použity jako politický nástroj, což bylo zdůrazněno během konfliktu na Ukrajině a zmrazením ruských aktiv v západních zemích.
Ve Velké Británii, jakožto klíčovém spojenci USA, je situace jiná. Je méně pravděpodobné, že by se musela obávat ztráty svých investic do amerických dluhopisů na rozdíl od Japonska. Pro Velkou Británii je primární motivací pro rozhodnutí o držbě amerických dluhopisů ekonomický zisk, a to díky tomu, že je stále považována za úzce spojenou s USA a stojí v hierarchii spojenců na vyšší příčce než Japonsko. To znamená, že ve chvílích krize by byly pravděpodobně nejprve využity rezervy spojenců jako Japonsko, než by se USA obrátily na Velkou Británii.
Z toho vyplývá, že držby amerických dluhopisů nejsou jen otázkou finančního výnosu, ale také odrážejí hlubší politické a strategické vztahy mezi státy. V případě Číny to signalizuje opatrný přístup k investicím do amerických dluhopisů, který může být vnímán jako barometr vztahů mezi dvěma velmocemi. Japonsko a Velká Británie, každý se svými vlastními strategickými záměry, pak demonstrují, jak ekonomické zájmy mohou být provázány s geopolitickými a bezpečnostními otázkami.
V budoucnu bude zajímavé sledovat, jak se tyto dynamiky vyvíjejí v kontextu mezinárodních finančních trhů a globální politiky, a jaké dopady budou mít na globální ekonomiku a stabilitu.