Americký prezident Donald Trump není první, kdo touží po slabším dolaru. V roce 1985 se Spojené státy společně s dalšími ekonomickými mocnostmi (G5) dohodly na koordinované intervenci na devizových trzích v rámci tzv. Plaza Accord, která skutečně vedla k poklesu hodnoty dolaru. Ale tehdy šlo o mezinárodní dohodu mezi partnery. Dnes se Trump chystá diktovat podmínky jednostranně, agresivně a bez respektu k současné geopolitické realitě, a to zejména k Číně, jejíž účast by byla klíčová, ale velmi nepravděpodobná, komentuje list Deutsche Welle.
Jeho poradce, ekonomický jestřáb Stephen Miran, navrhuje, aby země, které nebudou ochotny spolupracovat na oslabení dolaru, čelily sankcím: clům, daním, či dokonce ztrátě vojenské ochrany USA. Takový přístup ale není diplomacie, je to jen ekonomický nátlak na hraně vydírání.
Trumpova představa, že jako prezident může řídit kurz dolaru, je iluzorní. Devizové trhy fungují na základě nabídky, poptávky, úrokových sazeb, důvěry investorů a relativní ekonomické síly země. Jak upozorňuje ekonom David Lubin z britského Chatham House, měnové kurzy jsou „extrémně komplexní“ a z velké části mimo kontrolu výkonné moci. A i když by Fed mohl teoreticky snížit úrokové sazby, což by oslabilo dolar, je formálně nezávislý. Trump však v minulosti ukázal, že respekt k institucím ho nezajímá.
Další možností je intervence ministerstva financí prostřednictvím fondu Exchange Stabilization Fund. Jenže ve světě, kde se denně obchodují triliony dolarů, by šlo o operaci s nejistým výsledkem a obrovskými náklady.
Trump si od slabého dolaru slibuje růst exportu a konkurenceschopnosti. Realita je však složitější. Nižší kurz dolaru sice může zlevnit americké zboží v zahraničí, ale zároveň zdražuje dovoz. A protože USA dovážejí obrovské množství zboží i surovin (většinou v dolarech), oslabení měny se rychle přetaví do vyšších cen, tedy inflace. Zásadním rizikem je také růst nezaměstnanosti, pokud se investice začnou přesouvat jinam kvůli nestabilní hospodářské politice.
Lubin rovněž upozorňuje, že Spojené státy se mohou stát pro zahraniční investory méně atraktivní, pokud Trump prosadí další celní války, ad hoc rozhodování a izolacionistickou rétoriku. Výsledek? Odliv kapitálu, nižší růst, horší dolar. Ale ne tím způsobem, který by pomohl Američanům.
Jak připomíná Anthony Abrahamian z banky Rothschild & Co, hlavním důvodem obchodního deficitu USA není kurz dolaru, ale vysoká spotřeba amerických domácností. Američané zkrátka kupují víc, než vyrábějí. A změnu nepřinese oslabení měny, ale strukturální reformy: investice do vzdělání, infrastruktury, technologického rozvoje, zvýšení produktivity a kvality výroby.
Psali jsme:
Navíc globální konkurenceschopnost se neurčuje podle devizových kurzů. Zásadními faktory jsou výrobní náklady, technologická vyspělost a kvalita produktů. Oslabený dolar může být krátkodobou berličkou, ale dlouhodobě povede ke ztrátě důvěry ve stabilitu americké ekonomiky.
Trumpův návrat k politice „America First“ v oblasti měnové politiky je návratem ke krátkozrakému ekonomickému nacionalismu. Je to nebezpečná hra s ohněm, která může narušit globální rovnováhu, vyvolat měnové války, oslabit důvěru v dolar jako rezervní měnu a v konečném důsledku poškodit právě ty Američany, jimž chce údajně pomoci.
Ve snaze o vítězství v obchodní bilanci může Trump prohrát válku o důvěru. A bez důvěry se žádná ekonomika, ani ta největší, neobejde.
(dan, dw.com, repro: wfaa)
